Na pomezí samoty

místo Karlin Studios
tagy antropologie umělecké instituce antropocén extraktivismus pěstování půda ekologie krajina dějiny
kategorie Přednášky
publikováno 19. 8. 2016
embed link icon

Mezinárodní symposium Na pomezí samoty, připravené v rámci stejnojmenného uměleckého projektu, nabízí srovnání názorů, zkušeností a pohledů umělců, kurátorů a pozvaných hostů k tématu proměn krajiny, ve které dnes žijeme a které jsme součástí.
Symposium hledá vzájemné vztahy mezi kulturními, politickými a ekonomickými aspekty současných konceptů a představ o tom, co pro nás znamenají slova jako prostor, prostředí, krajina a země, včetně topografie okraje, přechodové zóny, terminálu, stanovení a překročení hranice a meze.

Slovo krajina lze interpretovat jako jeden z lidských způsobů orientace ve světě a v sobě. Je to model, kterým se vztahujeme k Zemi. Krajina je kolem nás, pod našima nohama, je naším způsobem uvažování a cítění. Je to naše společné východisko: to, co nás spojuje, to co nás může rozdělit.
Z této perspektivy klademe následující otázky: co se dnes s krajinou děje? Jak jsme s ní propojeni, jak se člověk vůči starému konceptu krajiny vymezuje, kam se od něho vzdaluje? Nakolik a pomocí jakých znakových systémů krajině rozumíme, rozmlouváme s ní? Co o Zemi víme a často dosud nevíme? Může ji někdo vlastnit? Je reálné, abychom Zemi proměnili v “krajinu bez hranic” v “permanentní pomezí”?

Jinak o zemi, kraji a krajině uvažují umělci, architekti, podnikatelé, vědci, specialisté, zemědělci, nebo poutníci, kteří v ní žijí. Jak v lidských, spíš než statistických systémech zachytit, porozumět, vyjádřit viditelné i nezřetelné symptomy proměn, kterými krajina prochází, včetně těch místních i těch globálních?

Industrializace, podmiňující a umožňující současnou mobilitu lidí i zboží, hyperkonektivitu, nadprodukci a urbanizaci, proměnila velkou část planetární krajiny 21. století do podoby globální výrobní haly, výzkumné laboratoře, v bojové pole teritoriálních a zájmových konfliktů (mezi lidmi, mezi lidmi a ostatními bytostmi). Stávající, zdánlivě pevně definované hranice, propojující i oddělující zóny bezpečného a nejistého, bohatého a chudého, umírněného a divokého, se posunují nebo rozpadají.
Vstoupili jsme do oblastí za pomyslnou hranicí? Nabízí současné umění modely orientace v těchto pohyblivých a nejistých územích? Naznačují četné umělecké a mezioborové projekty, festivaly a setkání k problematice antropocénu možné cesty a modely, nezneužívají aktuální úzkost z nečekaných i očekávaných posunů a změn?

Sympozium Na pomezí samoty se konalo 5.-6.2.2016 ve Francouzském institutu v Praze

http://frontiers-of-solitude.org

související s
Na pomezí samoty

0:41:38

Ecology and the Politics of Ontology

Kdo se bouří a s kým je kdo solidární? Kdo, jak a proti komu se domáhá svobody a spravedlnosti? Jaká práva a povinnosti vyplývají z uznání schopnosti politicky působit?

Showcase 02 | Salka Tiziana: All Sounds Within

V srdci Madridu leží po bouři klidný, byť zpustošený lesopark. Pastevectvo, ovce a psi se procházejí mezi větvemi vyvrácených stromů. V ptačím zpěvu, třepotu listí a šumu okolního velkoměsta se může jednoduše ztratit soustředěný šepot stáda. Staré zdi i nové bariéry uzavírají toto území. V noci se jeho hranice na vrcholu kopce rozplývají. Pod černou oblohou se vynořují obrysy jeho obyvatel. Země rezonuje a město se třpytí.

Zvlněná pastva

Skupina Pastvina se věnuje výzkumu pastevectví v České republice a jejím okolí a chce propojit východoevropské pastevectvo.
0:55:51

Oil Rocks: A Utopia on Stilts in the Caspian Sea

Ropné skály byly magnetem pro umělce, kteří podnikali namáhavou cestu, aby se stali svědky hrdinství ropných dělníků v jejich boji s živly při těžbě kaspického „černého zlata“. Přednáška se zabývá zobrazením Ropných skal v socialistickém umění jako výjimkou z obecné neviditelnosti ropného průmyslu v moderní literatuře a umění. Jak si můžeme vysvětlit prominenci obrazů ropných vrtů v sovětském ázerbájdžánském umění a co nám to říká o ropné imaginaci socialistického antropocénu?
0:07:59

ArtMill

Centrum pro regenerativní umění se nachází v historickém Červeném mlýně a funguje jako alternativní kulturní prostor a domov aktivní komunity umělců, aktivistů, zemědělců, a kreativců, kteří spravují místní ekosystém. Buduje kulturní diskurz prostřednictvím kreativity, výzkumu, širší veřejnosti, zážitkového učení a vzdělávání.