Na pomezí samoty

místo Karlin Studios
tagy antropologie umělecké instituce antropocén extraktivismus pěstování půda ekologie krajina dějiny
kategorie Přednášky
publikováno 19. 8. 2016
embed link icon

Mezinárodní symposium Na pomezí samoty, připravené v rámci stejnojmenného uměleckého projektu, nabízí srovnání názorů, zkušeností a pohledů umělců, kurátorů a pozvaných hostů k tématu proměn krajiny, ve které dnes žijeme a které jsme součástí.
Symposium hledá vzájemné vztahy mezi kulturními, politickými a ekonomickými aspekty současných konceptů a představ o tom, co pro nás znamenají slova jako prostor, prostředí, krajina a země, včetně topografie okraje, přechodové zóny, terminálu, stanovení a překročení hranice a meze.

Slovo krajina lze interpretovat jako jeden z lidských způsobů orientace ve světě a v sobě. Je to model, kterým se vztahujeme k Zemi. Krajina je kolem nás, pod našima nohama, je naším způsobem uvažování a cítění. Je to naše společné východisko: to, co nás spojuje, to co nás může rozdělit.
Z této perspektivy klademe následující otázky: co se dnes s krajinou děje? Jak jsme s ní propojeni, jak se člověk vůči starému konceptu krajiny vymezuje, kam se od něho vzdaluje? Nakolik a pomocí jakých znakových systémů krajině rozumíme, rozmlouváme s ní? Co o Zemi víme a často dosud nevíme? Může ji někdo vlastnit? Je reálné, abychom Zemi proměnili v “krajinu bez hranic” v “permanentní pomezí”?

Jinak o zemi, kraji a krajině uvažují umělci, architekti, podnikatelé, vědci, specialisté, zemědělci, nebo poutníci, kteří v ní žijí. Jak v lidských, spíš než statistických systémech zachytit, porozumět, vyjádřit viditelné i nezřetelné symptomy proměn, kterými krajina prochází, včetně těch místních i těch globálních?

Industrializace, podmiňující a umožňující současnou mobilitu lidí i zboží, hyperkonektivitu, nadprodukci a urbanizaci, proměnila velkou část planetární krajiny 21. století do podoby globální výrobní haly, výzkumné laboratoře, v bojové pole teritoriálních a zájmových konfliktů (mezi lidmi, mezi lidmi a ostatními bytostmi). Stávající, zdánlivě pevně definované hranice, propojující i oddělující zóny bezpečného a nejistého, bohatého a chudého, umírněného a divokého, se posunují nebo rozpadají.
Vstoupili jsme do oblastí za pomyslnou hranicí? Nabízí současné umění modely orientace v těchto pohyblivých a nejistých územích? Naznačují četné umělecké a mezioborové projekty, festivaly a setkání k problematice antropocénu možné cesty a modely, nezneužívají aktuální úzkost z nečekaných i očekávaných posunů a změn?

Sympozium Na pomezí samoty se konalo 5.-6.2.2016 ve Francouzském institutu v Praze

http://frontiers-of-solitude.org

související s
Na pomezí samoty

01:22:09

Velká pardubická - nejnáročnější koňský závod v Evropě, utrpení a byznys

Skrze historický vhled navážeme na současnost a ukážeme si některé ukryté ekonomické aspekty Velké pardubické a problematiku dostihů obecně. Následně se přeneseme do utopické budoucnosti a ukážeme si, jakými způsoby je možné vztah lidí a koní napravit tak, aby se blížil více vzájemné empatické spolupráci bez vykořisťování.
0:05:55

Ocean as an Art Space

Více-než-oceánská perspektiva je spekulací o vnímání, emocích, inteligenci a schopnosti jednat. Přináší s sebou příliv dekoloniálního myšlení, posthumanismu, materiálního feminismu, queer ekologií, mediální teorie a spirituality, které se v této vlně prolínají skrze mezioborovou estetiku a environmentální spravedlnost.

Zvlněná pastva

Skupina Pastvina se věnuje výzkumu pastevectví v České republice a jejím okolí a chce propojit východoevropské pastevectvo.

Tebe hrdino volám

Návrat k romantickým motivům v současném umění neaktualizuje jen melancholickou náladu, kterou známe z německých a českých krajinomaleb z počátku 19. století. Mnohem spíše si klade otázky po rozporech, kterým dnešní subjekt čelí. Jednou z možností, jak se s rozpory naučit žít, je společné vyprávění a sdílení narace. A když takové příběhy nejsou v místní tradici zakořeněné, je třeba najít nové, jak to navrhuje video Barbory Kropáčkové Tebe hrdino volám.
0:07:59