Stine Krøijer představila klíčové koncepty amerindiánského perspektivismu, ekvivokace, rekurzivity a ontologické politiky.
Kdo se bouří a s kým je kdo solidární? Kdo, jak a proti komu se domáhá svobody a spravedlnosti? Jaká práva a povinnosti vyplývají z uznání schopnosti politicky působit?
Tyto otázky byly dlouho považované za výlučně lidské. Nicméně v antropocénu, věku určujícího vlivu člověka na Zemi, se stále více ukazují jako více než lidské. Vyhlašují se války virům. Kultivují se spojenectví s bobrem při zadržování vody v krajině. Sledují a stopují se zdivočelá hospodářská zvířata s cílem jim pomoc či naopak zabránit v jejich úniku z chovů a jatek. Z "plevelů” či “škůdců” typu kůrovce se dělají hrdinští ochranáři, stejně jako nepřátelé republiky. Promýšlejí se tzv. “práva přírody”, stejně jako nová pojetí a zhodnocení práce ne-lidí či vlastnictví místem, případně Zemí.
Jak rozumět obdobným situacím, v nichž se mimolidské bytosti a látky stávají spíše spojenci či nepřáteli ve více než lidských konfliktech než potravou, zdrojem či symbolem? Jak pochopit chaotické bitvy, ve kterých Země v mnohosti svých procesů a forem už není jen šachovnicí v pozadí lidských svárů, nýbrž jednou z jejich stran? A proč vlastně je důležité tomu porozumět?
Projekt ResisTerra se sídlem na pražské Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy se právě na zkoumání podobných forem tzv. více než lidské resistence, respektive více než lidské politiky zaměřuje.
Působí jako docentka na Katedře antropologie Univerzity v Kodani. Ve svém výzkumu se věnuje otázkám klimatické změny a stromům, aktivismu, agroprůmyslu a multispecifickým vztahům v severní Evropě a Latinské Americe.
