Krátký film

Krátký film vznikl v roce 1946 v rámci zestátnění československé kinematografie.
V následujících letech společnost vyrobila stovky kreslených a loutkových snímků, tisíce dokumentárních pořadů a více než jeden a půl miliónu metrů filmových týdeníků.
Když byl na konci roku 1990 podán návrh na transformaci státního podniku na akciovou společnost, obsahoval archiv Krátkého filmu bezmála padesát tisíc titulů. Ačkoliv privatizační projekt vykazoval fatální nedostatky (neobsahoval soupis majetku společnosti ani přesnou specifikaci nakládání s autorskými a výrobními právy), byl v rekordně krátkém čase schválen. Podnik s dlouholetou tradicí se však v nových tržních podmínkách nedokázal prosadit. Projekty, realizované akciovou společností Krátký film během devadesátých let, vedly k vážným ekonomickým potížím. V roce 2005 proto Česká pojišťovna prodala svůj většinový podíl v akciové společnosti Krátký film olomouckému podnikateli Richardu Benýškovi.
V archivu Krátkého filmu se pravděpodobně nachází více než padesát tisíc položek. Jsou to nejen kamerové negativy a filmové kopie, ale také unikátní autorské loutky z českých animovaných filmů. V současné době je v podstatě nemožné o tuto součást našeho filmového dědictví náležitě pečovat. Zásadní překážku, znemožňující odborný dohled nad uložením archivních fondů Krátkého filmu, představuje chybějící soupis majetku. Dodnes není jasné, jak rozsáhlý fond současný majitel společnosti spravuje. Stejně tak není známo, v jakém stavu se filmový archiv a sbírka loutek nachází. Dokud nebude inventarizace archivu Krátkého filmu provedena, nebude možné zodpovědně posoudit, které filmy a filmové loutky potřebují odbornou péči.
Součástí pořadu Krátký film je proto petice „Kde je Maxipes Fík?!‟. Jejím cílem je apelovat na Ministerstvo kultury České republiky, k jehož povinnostem náleží starost o naše národní kulturní dědictví, aby zajistilo provedení soupisu archivních materiálů v akciové společnosti Krátký film Praha.

http://e-petice.cz/petitions/kde-je-maxipes-fik-.html

související s
Krátký film

Radek Pilař, Flare Up, 1991

Video Flare Up z roku 1991 je metaforickým obrazem lidského hemžení, konfliktů a zkázy. Moralistické vyznění snímku podporují centrální kompozice (například ústřední motiv portrétu panenky může připomínat náboženskou ikonografii), doslovné symboly (vojenské šiky, krev, převrácení krucifixu, plamen požírající figurky) a historické materiály (Bachova hudba).
0:06:16

All that is solid melts like my blush after a long shift

Výstava zkoumá dynamiku vyhoření, odcizení a reprezentace v kontextu pozdního kapitalismu a zaměřuje se na formování subjektu v prostředí, kde autenticita není pevně danou esencí, ale neustále vyjednávaným konstruktem. Identita se v tomto kontextu mění v transakční komoditu, kde se hranice mezi sebeprezentací a přizpůsobením pozvolna rozpouštějí. 

Distressed

Název „Distressed“ odkazuje nejen k zoufalým pracovním podmínkám a ke kondici jejich pracovnic, ale možná i k samotnému produktu textilních továren, žádaných a módních „distressed denim”. Jde o džíny, které mají vypadat opotřebovaně a obnošeně. Jakoby v nějaké zvrácené logice lidé v bohatších zemích, ze kterých byly textilní fabriky vypuzeny soutěží o cenu práce, nosí roztrhané džíny. Nevědomě tak ukazují pravou povahu podmínek jejich výroby. Jakoby to byly transparenty zbídačených, zavěšené na nahá těla narcisů té bohatší části světa.

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?