Krátký film

Krátký film vznikl v roce 1946 v rámci zestátnění československé kinematografie.
V následujících letech společnost vyrobila stovky kreslených a loutkových snímků, tisíce dokumentárních pořadů a více než jeden a půl miliónu metrů filmových týdeníků.
Když byl na konci roku 1990 podán návrh na transformaci státního podniku na akciovou společnost, obsahoval archiv Krátkého filmu bezmála padesát tisíc titulů. Ačkoliv privatizační projekt vykazoval fatální nedostatky (neobsahoval soupis majetku společnosti ani přesnou specifikaci nakládání s autorskými a výrobními právy), byl v rekordně krátkém čase schválen. Podnik s dlouholetou tradicí se však v nových tržních podmínkách nedokázal prosadit. Projekty, realizované akciovou společností Krátký film během devadesátých let, vedly k vážným ekonomickým potížím. V roce 2005 proto Česká pojišťovna prodala svůj většinový podíl v akciové společnosti Krátký film olomouckému podnikateli Richardu Benýškovi.
V archivu Krátkého filmu se pravděpodobně nachází více než padesát tisíc položek. Jsou to nejen kamerové negativy a filmové kopie, ale také unikátní autorské loutky z českých animovaných filmů. V současné době je v podstatě nemožné o tuto součást našeho filmového dědictví náležitě pečovat. Zásadní překážku, znemožňující odborný dohled nad uložením archivních fondů Krátkého filmu, představuje chybějící soupis majetku. Dodnes není jasné, jak rozsáhlý fond současný majitel společnosti spravuje. Stejně tak není známo, v jakém stavu se filmový archiv a sbírka loutek nachází. Dokud nebude inventarizace archivu Krátkého filmu provedena, nebude možné zodpovědně posoudit, které filmy a filmové loutky potřebují odbornou péči.
Součástí pořadu Krátký film je proto petice „Kde je Maxipes Fík?!‟. Jejím cílem je apelovat na Ministerstvo kultury České republiky, k jehož povinnostem náleží starost o naše národní kulturní dědictví, aby zajistilo provedení soupisu archivních materiálů v akciové společnosti Krátký film Praha.

http://e-petice.cz/petitions/kde-je-maxipes-fik-.html

související s
Krátký film

Umění pro Prahu / Praha pro umění

Co dnes znamená umění ve veřejném prostoru? Jaké ideje dnešní společnost požaduje a jaké naopak potřebuje? Jaká je u nás tradice nakládání s veřejným prostorem?

Art Centrum: Dny slávy (1977)

Monumentální íránská zakázka pro šáha v Teheránu, jejíž náhled prezentujeme, je z roku 1977. Před svým náhlým ukončením v roce 1978 způsobeným íránským převratem stihla Československu přinést velké zisky, z čehož Art Centrum politicky čerpalo – na intervenci tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala oceňujícího její ekonomický přínos režimu přešla v roce 1977 pod Federální ministerstvo zahraničního obchodu, což odvrátilo hrozbu jeho zániku.
0:05:23

Hérakleitův princip - 100 let uhlí v českém umění

Hérakleitův princip hovoří o střídání cyklu růstu a pádu, neboli o jednotě protikladů, která je pro lidstvo hnací silou. To, co společnost přivedlo na vrchol (tedy v našem případě k ekonomické prosperitě, průmyslové revoluci a technologickému pokroku), se obvykle stává také tím, co společnost přivede do krize (tedy na okraj ekologické katastrofy).
0:04:39

Lidová škola umění

V prezentované kolekci uvozené několika juvenilními obrazy, které autor vytvořil právě v Ústí nad Labem, a také drobným konvolutem fotografií Lukáše Jasanského a Martina Poláka „dokumentujících“ Mertovy ústecké reálie, se tedy potkávají díla inspirovaná rodinným zázemím, environmentálními obavami a v neposlední řadě aktuálním ruským válečným běsněním na Ukrajině.
02:23:06