Papír & Film

Výstava tematizuje umění autorské knihy a autorského filmu, definuje prostor, kde se setkávají materialita, tradiční, experimentální a současné tendence v přístupu k výtvarným kategoriím dvou odlišných médií.

Kniha se jako moderní umělecké dílo etablovala v 60.letech, film v době světových avantgard. Obě experimentální formy tradičního média, oscilují na pomezí neustálého dialogu mezi současným uměním a bohatými vnitřními často solitérními světy autorů, jejich hlasy se ozývají někdy až posléze nebo prostřednictvím šťastných nálezů v pozůstalostech, v šuplících či archivech. Přizvaní autoři jsou komplexními umělci, účastní se všech fází tvorby a přípravy díla, včetně výběru papíru, formátu, vazby a dále publikace a distribuce. Výběr autorských knih i filmů poukazuje na tendence současných umělců a umělkyň, kteří s médiem knihy a filmu udržují kreativní dialog. Autorské knihy v galerii se proměňují v instalace nebo galerijní situace, filmy opouštějí promítací aparáty a nabízejí nové možnosti čtení.

související s
Papír & Film

0:06:36

Ozvěny Medúzy

Výstava nepředstavuje jen soubor videí, ale formuluje kolektivní výzvu k ženskému vyjádření, které se nenechává formovat vnějšími požadavky. Výběr děl vznikl očima generace narozené v 90. letech.

Zprávy z Oikos: Alma, Diamon, melogové a gulmy

Vítejte v Oikos. Oikos je dům, který dýchá a vrní. Prorůstají jím větve, které, společně s jeho obyvatelkami a obyvateli udržují dům v chodu. Žijí v něm obři, holohlavé mořské panny, měňavci, vrány s antracitovými plášti, Johan, nerozlučná dvojčata, Erlenah, která zavírá dveře na řetízek, Ama, která zná všechny druhy léčivých rostlin, Pragma, s problémy dobře schovanými pod kobercem, Tarván s dvěma rybími ocasy, ale také Diamon, netvor, který na sebe bere podobu našich nejhorších úzkostí a obav. Žije v něm také Alma, autorka této výstavy a knihy.

Směrem k nule

Kurátorované Téma umělkyň Poliny Davydenko a Alice Nikitinové sdílí prožívání války pohledem ukrajinských umělců a umělkyň.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.
0:06:59