Status umělce

Je umění hobby anebo je to vlastně práce, která má svá specifika? Jak máme v chronicky podfinancované kulturní sféře vlastně tvořit, kurátorovat a psát, když náklady na běžný život stále stoupají? 

Ministerstvo kultury ČR aktuálně připravuje definování tzv. statusu umělce a umělkyně, nového zákonného rámce, který by měl umožnit všem pracujícím v kultuře a umění lépe fungovat v nejistém světě. Takzvaný status umělce a umělkyně ještě není pevně ustanoven a stále je možné zapojit se do vyjednávání.

Spolek Skutek a další profesní asociace se do vyjednávání snaží aktivně zapojit například skrze dotazník. Základem pro ukotvení rámce statusu umělce a umělkyně je sběr informací o tom, kdo to vlastně umělecky tvůrčí osoby jsou, co je možné pod tvůrčí činnost zahrnout, jaké mají potřeby a v jaké sociální situaci se nacházejí. Právě tyto otázky se pokusí zodpovědět akce, kterou pořádá časopis Artalk a brněnská pobočka Spolku Skutek. 

Vyzvaní umělci a umělkyně představili své (provizorní) odpovědi na výše načrtnuté otázky formou krátkých autorských vstupů. Vystoupili: Zbyněk Baladrán, Polina Davydenko, Jakub Jansa, Barbora Klímová a Max Máslo. Následovalo stručné shrnutí aktuální situace o vyjednávání s MK ČR a diskuse moderovaná Anežkou Bartlovou, které se zúčastnila Johana Lomová za Spolek Skutek a Anna Remešová za Artalk. 

související s
Status umělce

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?
0:55:46

Debata s Fatos Üstek

Přednáška londýnské kurátorky Fatos Üstek organizovaná Centrem pro současné umění Praha.
0:05:26

Galerie Římov / Starý tvary

Výstava Starý tvary malířky Lenky Vítkové v galerii v jihočeském Římově kurátorovaná Jiřím Ptáčkem.
0:22:23

Architektura výstav - Dominik Lang: Mokré stavební procesy

Dominik Lang se architekturou výstav zabývá dlouhodobě. Na rozdíl od dalších umělců a umělkyň se však jeho přístup liší v míře akcentování tvůrčí složky této profese. Výsledek totiž často osciluje mezi výstavní architekturou a autonomní instalací. Sám přiznává, že tuto hranici vědomě narušuje. I z toho důvodu spíše preferuje označení „autor výtvarného řešení výstavy“ nebo „autor prostorového řešení“.