Rekonstrukce č. 5 je nejnovější prací z rozsáhlého cyklu tzv. rekonstrukcí, které Daniel Nováček důsledně vytváří jako svůj hlavní autorský program. Ačkoliv nese co do obsahu zatím nejhustější sdělení, zároveň si ponechává rozpoznatelný minimalistický „manuálový“ vizuální jazyk, na který jsme si v průběhu let u autora zvykli. Rekonstrukci č. 5 lze tedy považovat za dočasné vyvrcholení napětí, které v prvních čtyřech částech cyklu vnímáme spíš jako podřízené jednotlivým mikropříběhům a jehož gradace se stává patrnou teprve porovnáním jednotlivých dílů.
Čtyřkanálová projekce zahrnuje filmový triptych, který po celou dobu komentuje vypravěčka ze čtvrtého videa. Klidným až strojovým jazykem nás postupně uvádí do postapokalyptického fikčního světa, ve kterém algoritmy, herní strategie a pravidla určují osudy jednotlivců.
Lidé této verze budoucnosti nejsou nazíráni jako specifické a samostatně se rozhodující osobnosti, ale naopak jako jednotky deterministicky podřízené přísné kategorizaci. To s sebou nevyhnutelně nese oslabení mezilidských vztahů, jež ukazuje, že krutým důsledkem racionalizace společnosti je nemožnost lidského štěstí. Revoluce zítřka se zdá být iluzí a láska jako hlavní zbraň sociální změny utopií.
