Jiří Adámek

umělci Jiří Adámek
kurátor Lukáš Jiřička
místo Praha
tagy Anglické titulky divadlo
ůčinkující Jiří Adámek
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Lukáš Jiřička, Jan Vidlička
překlad Zuzana Frantíková
kategorie Profily
publikováno 12. 2. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Režisér Jiří Adámek (1975) patří k nejvýraznějším osobnostem českého alternativního divadla. Vystudoval režii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde také dokončil doktorskou práci na téma Herectví v experimentálním divadle typu théatre musical/hudební divadlo, která byla publikována v knižní podobě pod názve Théâtre musical. Ve svých inscenacích Tiká tiká politika, Klikněte na video, Z knihy džunglí, Evropané nebo The Changemakers se zaměřuje na rozvíjení autorského hudebního divadla.  Byl vícekrát nominován na Cenu Alfréda Radoka.

Ve svém výběru tří výrazných divadelních osobností či skupin jsem se řídil autentičností a inovativností jejich divadelního jazyka, který vybočuje z převládajícího proudu jak činoherního, tak i “laskavého” alternativního divadla. Zároveň mě fascinuje jejich autorský přístup rezignující na existující vzory či literární předlohy. Proměnlivá sestava kolektivu Handa Gote mě fascinuje svým jak velmi volným a otevřeným přístupem k divadelnímu tvaru, který využívá recyklované lo-fi technologie a postupy, jimiž negují veškeré nákladné efekty a technologie. Režisér Jiří Adámek je výrazný se svou precisně pojatou a v podstatě velmi skromnou verzí původního hudebního divadla. Režisérka Petra Tejnorová zase nabízí nový autorský jazyk, který vychází jak z oblasti tzv. dokumentárního divadla, tak i kolektivní tvorby a který je stylově i žánrově velmi proměnlivý. Tejnorová si libuje v nedořečenostech, mezních fyzických akcích a leckdy je ve svých divadelních obrazech až brutální.

 

Lukáš Jiřička

 

 

související s
Jiří Adámek

0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.
0:16:00

Wild Wild Beast 2

Možná to jsou prosté chmaty režisérky, ale daleko spíše v nás její gesto vzbuzuje tušení, že za viditelným obrysem cesty je další zatáčka a další zatáčky se skrývají nad i pod obrysy zahlédnutého výjevu. Že za každým rohem se skrývá další roh, že vidíme jen obrysy věcí, jejichž cíl je nám skryt. A že to, co je původně všední, se stává vehikulem sadistické video romance, že i tužka, židle, talíř (a osoba Ježíše) s sebou nese napětí mocné jak přestřelka na trampské osadě u Sázavy, nebo v imaginárním Nashvillu.