Alternativní modely vlastnictví a distribuce

místo _Neurčené místo
tagy umělecké instituce V angličtině financování umění digitální umění kulturní politika k poslechu komunita kapitalismus
ůčinkující Nicholas O'Brien
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Radim Labuda
kategorie Přednášky
publikováno 13. 2. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Internet nabízí současným mediálním umělcům nepřeberné množství možností. Umělci tak mohou tvořit a distribuovat svá díla napříč celosvětovou sítí, jejich živobytí a finanční situace se však stávají stále nejistějšími. Umístěním svých děl zdarma na internetu pomáhají rozvíjet online komunity, které by jinak neexistovaly. Výměnou za to jsou nuceni obracet se na dodavatelské řetězce a distribuční kanály, jež bývají často
v rukou digitálních korporací. Ačkoli tyto služby poskytují umělcům velké množství kulturního kapitálu, práce spojená s tvorbou často bývá finančně nedoceněná. V důsledku toho je třeba zvážit nové modely distribuce mediálního umění. Takové, které současně nahrávají silným stránkám internetu a současně pomáhají vytvořit udržitelné modely k dlouhodobé kulturní podpoře.
V této přednášce budu zkoumat tři různé modely kolektivního vlastnictví, decentralizovaného vlastnictví, společné distribuce a dalších alternativních kulturních modelů sdíleného majetku. Cílem je uvažovat nad způsoby, jimiž si současné mediální umění může vypůjčit tyto tři modely a napodobit je za účelem vytvoření nového paradigmatu, které by si následně osvojily kulturní organizace. Na příkladech Komunitou podporovaného zemědělství (CSAs), nezávislé společnosti s videohrami Humble Bundle, a amerického fotbalového týmu Green Bay Packers zmapuji možnou trajektorii distribuce alternativních médií. Rozebírání těchto případových studií s humorem napomůže nastolit otevřenější diskuzi ohledně současného stavu vlastnictví mediálního umění, jeho distribuce, zachování a vytváření komunit. V průběhu přednášky se pokusím rekonfigurovat současné metody distribuce mediálního umění a zvážit, jak by mohl potenciální nový model oživit prohlubující se odloučení mezi tvůrci a publikem.

Nicholas O’Brien

Nicholas O’Brien (1985) – americký internetový umělec, kurátor a spisovatel. Jeho díla figurují v řadě publikací včetně následujících: ARTINFO, Rhizome, Junk Jet, Sculpture Magazine, Dazed Digital, The Creators Project, DIS, Frieze d/e, San Francisco Art Quarterly, Brooklyn Rail a The New York Times. Jeho práce byla k vidění rovněž v institucích jako The Museum of Moving Image, Eyebeam, Muzeum současného umění v Chicagu, Portland Art Museum a na bezpočtu online platforem. O’Brien v současné době vyučuje jako hostující umělecký profesor v Prattově institutu v Brooklynu.

(zdroj: katalog PAF 2014)

související s
Alternativní modely vlastnictví a distribuce

0:33:12

Mária Hlavajová

Máriina jedinečnosť, a to nielen v umeleckom svete, tkvie v jej úprimnosti a úprimnom záujme o študentstvo a umenie, v integrite, ktorá pôsobí až neochvejne, i keď sa nachádza v pozícii moci a v schopnosti nadchnúť ľudí a to najmä v časoch, kedy sa im akékoľvek snaženie zdá márne. Nie preto, že by sa ľudí snažila presvedčiť – s charizmou jej vlastnou – o nejakej dogmatickej správnosti svojho prístupu k umeniu a umeleckej tvorbe, ale preto, že predstava umenia, ktorému verí, a o ktoré bojuje, s ľuďmi rezonuje.

Pod maskou maskulinit

Pojďme zkoumat a kriticky zhodnotit současné koncepty maskulinity a jejich krize, umocněné technologiemi a akcelerací sociokulturní výměny mezi mladými na sítích. Multimediální publikace Pod maskou maskulinit odhaluje často skryté a neprobádané stránky digitálních maskulinit. Pokouší se zaujímat „jejich perspektivu“ a komentovat, jaké socioekonomické a kulturní faktory přispívají k jejich formaci.

Are//Athens//Partahhiana

Artyčok.tv in collaboration with Are is bringing a selection of lectures and presentations from the field of contemporary art scene in Greece.

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.