Ondřej Vavrečka (1980, Praha) se zabývá filmem, divadlem, hudbou a průzkumnictvím nejrůznějších krajin a zákoutí vnitřních i vnějších. O tom všem podává osobité svědectví prostřednictvím těchto a dalších prostředků. Vypráví o světech, o sobě a jiných lidech barokně rozvětvenými asociativními obrazovými “děníky” (autorův novotvar, označující časově provázaný záznam něčeho, co se autorovi děje). Filmovým “děníkem” jsou tekuté asambláže, spojené z barvitých srostlic obrazů, textů, promluv, hudby, zvuků a veřejných i tajných znaků. To vše je poháněno synkopickým rytmem, asociativním přemýšlením a analytickým střihem.
Vavrečkovy příběhy jsou postrkovány vpřed i vzad těkavou neposednou kamerou, nabitou většinou 16mm nebo 8mm filmem s prošlým datem. Vavrečka je producentem, kameramanem, hercem, komparzistou, střihačem, scénaristou a impresáriem několika skutečně autorských filmů, na nichž neúnavně pracuje od začátku svého studia na FAMU (Katedra střihové skladby a Centrum audiovizuálních studií). Hledá, zachycuje, vrství, hněte a propojuje rychlými střihy spojitá i disparátní místa, kombinuje témata a životní osudy. S pitoreskní i pikareskní ironií prohledává a prohrabuje nalezené suroviny: šepoty příběhů, útržky obrazů s pohledem kamery někdy vrženým na banalitu, jindy pronikajícím pod povrch s přídechem občas jásavým, občas drásavým.
Vavrečkův smysl pro patafyzickou logiku a poetiku příčných věd a (ne)spojitosti je bachtinovsky karnevalový. Dovede spojit do jednoho celku skoro všechno: pochod zvířat směřujících do podpalubí Noemovy archy, stupiditu volebních spotů, trapnost masopustní veselice, možné důsledky odmítnutí staroslovanské liturgie, pohádek prokopských legend, příběhů elektronické cigarety, pomíjivosti pískových soch na pobřeží, rozhovor s babičkou astrologii a astronomii.
Logika, funkčnost a nesmiřitelně klikatá přímočarost se vyjeví pro diváka většinou až postupně, ex- post. Autor snížené čáry ponoru dociluje ovládnutím syntéze neposednosti a pokory ve vyčkávání zázraku. Klade k sobě extatické propojenosti všedního a posvátného, vysokého a nízkého, archaického i nadcházejícího, moudrého a groteskního, studeného a teplého, syrového a vařeného, barevného a spektra šedé.
Toho všeho se lze dobrat ovšem teprve po zkušenosti úderu obrazového orákula, amnésie z překotného poklusu, bloudění a plížení po pěšinkách, které se neustále rozvětvují, kříží a protínají.
Miloš Vojtěchovský 2014
Filmografie:
2014 MEZI NÁMI
2012 Brooklyn-Manhattan
2011 ULTIMUM REFUGIUM
2011 Astronomické studie (kolektivní)
2009 POČÁTEK A LEV
2008 Lípa třetího tisíciletí 2007 Sedm uší zvířetníku (s V. Ježkovou)
2007 Bakalářský cyklus COAGULA
2006 Otlač-oblič-otlič
2006 Novosti dnja
2005 JÁ+5*30m*16mm+bolexH16
2005 Dobrý den, Paní L.
