Několik následujících dílů kritického seriálu budeme věnovat fungování Národní galerie v Praze.
Vzhledem k rozsahu a složitosti dané problematiky jsme se rozhodli soustředit pouze na témata, která se týkají provozu současného umění.
V prvním díle mapujeme kritiku Národní galerie z pozic současných umělců. V průběhu let 2000 až 2011 jejich aktivity nabíraly nejrůznější podoby, počínaje protesty a demonstracemi před budovou Veletržního paláce a konče řadou více či méně legálních akcí nebo intervencí přímo v prostorách Sbírky moderního a současného umění. Ve většině případů však v důsledku nešlo o institucionální kritiku v pravém slova smyslu, ale jednalo se spíše o vymezování se vůči jejímu tehdejšímu řediteli, Milanu Knížákovi.
Určitým katalyzátorem těchto událostí byl konflikt mezi Davidem Černým a Milanem Knížákem, který vznikl během instalace výstavy laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2000 a jejich spor vyvrcholil při vyhlašování vítězné ceny. Tu si David Černý na protest převzal před budovou Veletržního paláce. Pár měsíců poté byla studenty pražské Akademie výtvarných umění uspořádána „protiknížákovská“ demonstrace.
Následovaly akce uměleckých skupin (Pode Bal, Rafani, Guma Guar resp. Milan Knížák) a umělců ( Avděj Ter-Oganjan, Richard Wiesner, Vojtěch Stoklasa). Svým zaměřením a celkově odlišným přístupem z této řady vybočují Reprezentace národa, rozsáhlý výzkumný projekt umělecké dvojice Jespera Alvaera & Isabely Grosseové a Na okraji jámy, akce realizovaná v roce 2006 skupinou Rafani.
V roli komentátora, zasazujícího konkrétní ukázky a díla do širšího kontextu, vystupuje teoretik umění Jan Zálešák, který také spolupracoval na konečné podobě celého pořadu.
