Nekoušu

umělci Alex Sihelská
tagy identita politika gender emancipace
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 10. 6. 2022
jazyk Česky / English
embed link icon

Alex Sihelská v díle Nekoušu přináší pohled na poetiku/politiku identit skrze (sebe)odcizení. Stopující xenofeministickou myšlenku na odmítnutí jakékoliv přirozenosti buduje hybridní charakter upírky a kyborga v žánru introspektivního upírského dramatu.

Inspirována expresionistickými filmy aktualizuje Alex jejich estetické i námětové aspekty. Apropriuje upírská klišé a subverzivně je používá k vlastním účelům.

Obraz je těkavý, narace přeskakuje od klasické chronologie směrem do minulosti k expozicím „živých“ vstupů na sociální sítě hlavní postavy, kreslené animace zase volně odkazují na instagramové filtry a augmentovanou realitu. Výsledný formát videa a jeho stěžejní narativní linie odráží rozpolcenost hrdinky a zároveň těkavost tekutého světa sociálních sítí, které hrdinka využívá jako prostředí emancipace a komunikace se světem. Výzvy čtvrté vlny feminismu, sdílené přes rozhraní sociálních sítí, se v rychlém sledu střídají s úprky hrdinky skrze noční město, rave parties a jednorázovými intimními randíčky.

Důležitým tématem díla je také predátorské chování a jeho hranice. Především ty, které si samy*i určujeme. Dílo zkoumá internalizaci toxických struktur a (sebe)viktimizaci.

Hrdinka filmu svým feministickým upírstvím osvětluje vztah mezi patriarchátem a jeho strategií ostrakizace Jiného, které se emancipuje mimo jeho struktury a tím pro něj vytváří nebezpečí. V tik-tokovém příspěvku v tomto kontextu mluví například o démonizované hraběnce Bathory. Alex konstruuje a zase dekonstruuje fluidní identitu, která sebe sama definuje skrze pomíjivé příspěvky, sílu i úzkost, kterou v sobě nesou možnosti zboření hranic mezi subjektem a objektem. Odvážnému, ale i odlehčenému dílu bez výhrad věříme jeho emoce i zranitelnost osobního autorského vkladu.

František Fekete

Video je součástí Tématu Poetika identit.

související s
Nekoušu

01:01:39

Nutnost pro komunitní soužití

Diskuze k výstavě Sráče Sama Slibuji s video ukázkami z příprav výstavy
0:50:39

Kultura převlékání: Umění na troskách socialismu a vrcholcích nacionalismu

Edit András sleduje zejména společensky angažované, sociálně citlivé a kritické práce maďarského umění. Zajímá ji změna společenské pozice umění a to, jakými způsoby se aktuální situaci přizpůsobuje nebo jí naopak vzdoruje. Všímá si, jak se postsocialistická kultura vypořádává s vlastní minulostí, věnuje se genderovým aspektům maďarského umění, zkoumá vztah kultury a moci i způsob, jak snadno se kulturní a historická témata dají politicky zneužít.
0:10:17

Festival m3 - Neviditelné město

Festival Neviditelné město vytváří viditelný prostor pro ty, se kterými se běžně nepočítá, nebo zůstávají neviditelnými a nevyslyšenými – umělci a umělkyně, lidé s psychickými či zdravotními problémy, bez práce, bez domova, lidé v neproduktivním věku – děti, mládež a senioři, minority genderové a národnostní, necharismatická zvířata, ”škůdci”, “plevel”, a další neprivilegovaní obyvatelé měst.

Komnaty ozvěn

Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.
0:24:32

Raportáže z Lontu

V mainstreamovém rapu můžeme sledovat homogenní maskulinitu neodlučitelně spojenou s neoliberálními ideály. Pokud definujeme mainstream jako pomyslný střed formování ideálů, autorky cyklu zajímají okraje - místa, kde se takové ideály zakořeňují, tvoří názory a vztahy ke světu. Sledovány jsou “vedlejší postavy” rapového příběhu, jimiž mohou být posluchači a posluchačky či začínající tvůrkyně a tvůrci rapu.