Lizaveta Hrydziushka ve svém krátkém filmu Lolex Crucio lyrickým způsobem zvědomuje identitu postavy, která prochází snovou krajinou a setkává se s různými symbolickými atributy. Proces toho, jak se autorka identifikuje skrze naraci v jejím díle probíhá skrze fantazii.
Fantazii můžeme považovat za jakousi avantgardu reality, její předvoj. Dovoluje nám mluvit o věcech, které zatím v realitě nevidíme nebo nechceme vidět, a přesto jsou v ní obsažené.
Lizavetin příběh se odehrává na pomezí křehké a zároveň rozpolcené introspekce a symbolů konzumerismu. Ve svém díle se autorka ptá i po hranici mezi tím, co někdy považujeme za přirozené, čisté, či nevinné a mezi tím, co je umělé a infikované civilizací.
Ve skutečnosti jsou samy tyto hranice umělé a vytvořené člověkem. Tato témata ale Lizaveta estetizuje výrazovými prostředky, které můžeme spojit s širším proudem umělecké strategie, často označované jako emo-romantismus. Postava, která se zdá být melancholicky odtržena od reality, bezcílně prochází krajinou a všechno, co se jí na její cestě nabízí, bezelstně přijímá.
Poetický voice-over příběh zakořeňuje v introspektivním ohledávání vlastní identity a vztahování se k fascinující skutečnosti kolem. Nejsme si jisti, zda jsou pronášená slova monologem či dialogem. A vlastně na tom asi příliš nezáleží.
Někdy někomu něco vykládáme a vlastně to říkáme spíš sami sobě. Druhý člověk funguje jako zrcadlo, jen jako pouhá součástka procesu, ve kterém se zjevujeme sami sobě v nové podobě. Rozdíl mezi monologem a dialogem je nezřetelný.
František Fekete
Video je součástí Tématu Poetika identit.