What Was Documentary Is Now Something Else

umělci Johanna Kandl, Philip Gaißer, Stephanie Kiwitt, Tatiana Lecomte, Michael Höpfner, Helmut Kandl, Markus Krottendorfer
kurátor Reinhard Braun
místo fotograf gallery
tagy dokumentární strategie kulturní politika postkolonialismus dějiny fotografie
ůčinkující Reinhard Braun
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
interview Anna Remešová
kategorie Reportáže
publikováno 2. 11. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Krize dokumentárního žánru přichází v době, kdy se vytváří a šíří více fotografií než kdykoli předtím a pravděpodobně se vztahuje k další dlouhodobé krizi, totiž krizi přesvědčvé politické, společnské a ekonomické shody. Díky tomu rovněž selhává dohoda ohledně různých podob produkce vědění. Je-li přinejmenším obtížné vybudovat si pevný charakter tváří v tvář aktuálním událostem, pak se může určtá „archeologie“ součsnosti dostat do popředí, zatímco dokumentární fotografie a její postupy na své důležitosti tratí. Dále tak vyvstávají otázky ohledně měnících se podmínek jejího vzniku a její příslušnosti k dějinám, vědění, paměti, identitám, místům č násilí. Něco uvnitř fotografie zřejmě musí vyplout na povrch, něco, co ještě nebylo pojmenováno, něco jiného…

související s
What Was Documentary Is Now Something Else

Distressed

Název „Distressed“ odkazuje nejen k zoufalým pracovním podmínkám a ke kondici jejich pracovnic, ale možná i k samotnému produktu textilních továren, žádaných a módních „distressed denim”. Jde o džíny, které mají vypadat opotřebovaně a obnošeně. Jakoby v nějaké zvrácené logice lidé v bohatších zemích, ze kterých byly textilní fabriky vypuzeny soutěží o cenu práce, nosí roztrhané džíny. Nevědomě tak ukazují pravou povahu podmínek jejich výroby. Jakoby to byly transparenty zbídačených, zavěšené na nahá těla narcisů té bohatší části světa.

PRÁCE

Lidé v kultuře často pracují na krátkodobé dohody nebo jako OSVČ bez sociálních jistot, za nízké platy a bez vidiny odpočinku v důchodu. Práce v kultuře a umělecká tvorba ale takto vypadat nemusí – po celé Evropě existují příklady státní podpory umělců a umělkyň a iniciativy, které usilují o lepší pracovní podmínky.

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?

Reverzní etnografie Podkarpatské Rusi

Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.
0:06:02

Galerie Síň / Tam, kde lišky dávají dobrou noc

V Galerii Síň na Židovském hřbitově v Telči vystavují umělkyně Kateřina Krupičková, Anna Dlabalová, Barbora Svitáková a umělec András Asztalos.