What Was Documentary Is Now Something Else

umělci Johanna Kandl, Philip Gaißer, Stephanie Kiwitt, Tatiana Lecomte, Michael Höpfner, Helmut Kandl, Markus Krottendorfer
kurátor Reinhard Braun
místo fotograf gallery
tagy dokumentární strategie kulturní politika postkolonialismus dějiny fotografie
ůčinkující Reinhard Braun
kamera Nikola Brabcová
zvuk Nikola Brabcová
střih Nikola Brabcová
interview Anna Remešová
kategorie Reportáže
publikováno 2. 11. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Krize dokumentárního žánru přichází v době, kdy se vytváří a šíří více fotografií než kdykoli předtím a pravděpodobně se vztahuje k další dlouhodobé krizi, totiž krizi přesvědčvé politické, společnské a ekonomické shody. Díky tomu rovněž selhává dohoda ohledně různých podob produkce vědění. Je-li přinejmenším obtížné vybudovat si pevný charakter tváří v tvář aktuálním událostem, pak se může určtá „archeologie“ součsnosti dostat do popředí, zatímco dokumentární fotografie a její postupy na své důležitosti tratí. Dále tak vyvstávají otázky ohledně měnících se podmínek jejího vzniku a její příslušnosti k dějinám, vědění, paměti, identitám, místům č násilí. Něco uvnitř fotografie zřejmě musí vyplout na povrch, něco, co ještě nebylo pojmenováno, něco jiného…

související s
What Was Documentary Is Now Something Else

PRÁCE

Lidé v kultuře často pracují na krátkodobé dohody nebo jako OSVČ bez sociálních jistot, za nízké platy a bez vidiny odpočinku v důchodu. Práce v kultuře a umělecká tvorba ale takto vypadat nemusí – po celé Evropě existují příklady státní podpory umělců a umělkyň a iniciativy, které usilují o lepší pracovní podmínky.
0:14:19

Lucia Sceranková - Membrána

O její tvorbě se nemusíme obávat mluvit jako o tvorbě kontemplativní – a to i těch případech, kdy je klid vystřídán neklidem a vzrušenými dramaty.      

Status umělce

Je umění hobby anebo je to vlastně práce, která má svá specifika? Jak máme v chronicky podfinancované kulturní sféře vlastně tvořit, kurátorovat a psát, když náklady na běžný život stále stoupají?

Prázdná místa / A co ty, Mirečku?

Video chápe autor jako součást dekolonizačního procesu v rámci historie československé kinematografie. Jeho konceptuální metoda práce je založena na dekonstrukci a reinterpretaci původních scén z československých filmů Křik (Jaromil Jireš, 1963), Jak básníci přichází o iluze (Dušan Klein, 1984) a Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová, 1992). Ve všech vystupují stereotypně zachycené černošské postavy.

Něžné informační boje

Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.
08:00:08