Spojení konceptuální fotografie a klasické analogové černobílé fotografie může v dnešní době, kdy je revival analogu spojený s jistou exkluzivitou materiálního artefaktu, působit v jistém smyslu paradoxně. Tvorba Aleny Kotzmannové (nar. 1974) je ale založená právě na těchto dvou postupech.
Kotzmannová je zastánkyní „čistoty“ fotografického záznamu. Pracuje zásadně bez digitální manipulace a aranžování scén, k narušení „nevinnosti fotografického oka“ přistupuje skrze úhel pohledu, expozici, práci s detailem a měřítkem apod. Výsledkem ale nebývá krásný snímek v tradičním smyslu. Kotzmannová fotografuje věci banální, někdy i nevzhledné a o některých fotografiích bychom mohli říci, že odporují zásadám správného fotografování. Přesto mají svůj půvab. Umělčiným mottem, které se snažila předat i svým studentům, je, že fotografie může být kontextu současného umění spíš prostředkem vyjádření, než technikou.
Kotzmannová koneckonců není bezvýhradnou fotografkou, byť je pro ni toto médium nejcharakterističtější. Na pražské VŠUP studovala nejprve v Ateliéru tvorby konceptuální a intermediální a až následně přestoupila do nově založeného Ateliéru fotografie. Příznačné pro ni je, že s fotkou často pracuje jako s objektem – ať už jde o adjustaci nebo celkovou instalaci v rámci výstavy. Často využívá také kombinaci fotky s videem nebo projekcí diapozitivů a neostýchá se ani projektů ve veřejném prostoru.
Charakteristická je pro její tvorbu narativita vznikající sestavováním snímků do sérií – jednotlivá zobrazení spolu nemusí nijak přímočaře souviset, význam, který je generovaný zejména metodou asociací, se utváří až na rovině celku.
Kotzmannová sice své snímky druhotně neupravuje, přesta nezřídka vytváří klamavý obraz. Často je tu důležitá hra s divákovým vnímáním. Té je mimo jiné docilováno dojmem jakéhosi bezčasí, časoprostorové nezakotvenosti, která je pro autorku významná. Není tedy divu, že jako symptomatický motiv se v posledních letech znovu a znovu objevuje moře (a mořeplavba), jehož zdánlivá bezbřehost Aleně Kotzmannové zjevně imponuje.
Tereza Jindrová
