Public Art in Poland

Charakter 3

Jiří Havlíček, Pavel Ryška
Jméno Pérák bylo utvořeno z obecného názvu pero, respektive péro a přípony -ák, často odvozující hovorová pojmenování. Jméno bylo motivováno nápadným znakem, tedy péry - ocelovými pružinami na nohou, pomocí kterých dokázal tento kreslený charakter zdolat i ty největší překážky. Stopy legendárního fantoma, který se poprvé objevil v roce 1946, jsou v české vizuální kultuře patrné více jak sedmdesát let.

OMG!!!

Janek Rous
Studie případu OMG je zmenšeným modelem celorepublikové problematiky (nejen) kulturní politiky současnosti a ukazuje, kam až je třeba upírat pozornost, aby bylo vůbec možné se na tomto poli smysluplně pohybovat a konat. Zároveň zkoumá pestrou a různorodou pavučinu zájmových skupin, které se v této oblasti chtějí realizovat či se alespoň podílet na jednotlivých rozhodnutích.
OMG je ovšem i určitou (ač ještě ne zcela potvrzenou) nadějí, že přísným a vytrvalým kritickým dohledem nad formováním veřejné instituce (institucí veřejného zájmu) lze i zvnějšku rozhodovacího aparátu dosáhnout přesvědčivých výsledků a měnit leckterá chybná či skandální rozhodnutí i po jejich přijetí.

Charakter 2

Miroslav Barták
Miroslav Barták (*1938) vystudoval námořní akademii a v šedesátých letech se plavil na obchodních lodích jako inženýr. Když mohl ve volných chvílích kreslit, nelákaly ho motivy exotických krajin ani zvláštní fyziognomie místních obyvatel. Na čtvrtce papíru netoužil ukázat, jak dovedně umí vnější svět znázornit; chtěl spíš zjistit, co o něm může vypovědět v čarách kresby. Velmi brzy našel pro své pečlivě režírované scény ideálního aktéra: mužskou figuru, jejímž podstatným rysem jsou chybějící ústa.

Charakter 1

Jiří Havlíček, Pavel Ryška
V liniích kresby jsme zvyklí číst podobně, jako ve fyzických rysech lidské tváře. Z několika čar a bodů jsme schopni rozeznat nejen osobnost, ale také odhadnout, v jakém rozpoložení se právě nachází. Kreslené charaktery se staly běžnou součástí našeho vizuálního prostředí. Budeme z nich číst svědectví o našich vlastnostech a našem jednání, které se právě díky charakteru osvobozuje od tíhy osudového určení.

Lenin a Stalin

Viktor Pivovarov
Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.

Cholin a Sapgir

Viktor Pivovarov
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.

Agent in Norway

Viktor Pivovarov
Tajné služby nebyly tajné. Každý znal svého donašeče a snažil si ho udržet co nejdéle, protože každý nový mohl přijít s něčím nečekaným. Zprávy agentů byly v podstatě nudné a psány primitivní formou. Téměř každý věděl, jak vypadá anonymní udání. Převzít moc nepadalo v úvahu, moc byla v rukou mocných a ti ji uplatňovali. Zdálo se, že mystika byla jediný způsob, jakým se obyčejný člověk mohl dotknout reality. Ale bylo to jen zdání.

Nadace českého výtvarného umění Mánes

Janek Rous
„Co je legální nemusí být legitimní“
Dokument se snaží objasnit historii spojenou se Spolkem výtvarných umělců Mánes a Českým fondem výtvarných umění a to především s důrazem na privatizační a transformační období 90. let. Současně dokumentuje aktivity umělců a teoretiků sdružených v iniciativě Mánes umělcům, kterým není lhostejný zcela nelegitimní způsob, jakým se dnes zachází s kulturním dědictvím.

DumB (nedorozumění)

Jana Bohuňovská, Rostislav Koryčánek, Pavel Liška + 6 more
Na konci roku 2012 se do konkurzu na ředitele Domu umění města Brna přihlásilo pět uchazečů. Zřizovatel této instituce, brněnský magistrát, odmítal zveřejnit jejich jména s odvoláním na zákon o ochraně osobních údajů.Novou ředitelkou byla na doporučení výběrové komise nakonec jmenována Terezie Petišková. Jedním ze dvou neúspěšných uchazečů byl dosavadní ředitel Rostislav Koryčánek; po vyhlášení výsledků byl ze své funkce předčasně odvolán. Důvody tohoto předčasného odvolání zůstaly ze strany magistrátu bez jakéhokoliv vysvětlení.
4 5 6 7
8