Chrámy peněz

místo _Neurčené město
tagy postsocialismus veřejný prostor urbanismus architektura kapitalismus
režie Martin Hrubý, Jana Pavlová
ůčinkující Michal Gabriel, Vladimír Štulc, Jaromír Kročák
kamera Jan Vidlička, Martin Hrubý, Giulio Zannol
střih Martin Hrubý
překlad Adéla Dörnerová
kategorie Pořady
publikováno 12. 10. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Česká architektura bankovních domů a spořitelen v 90. letech 20. stol.

Dokument Chrámy peněz prezentuje architekturu bankovních domů a spořitelen v 90. letech jako fenomén spojený se společensko-politickou změnou po roce 1989. Bankovní domy a spořitelny představovaly nejčetněji stavěnou typologii, která si vytvořila svůj reprezentativní model, odpovídající tehdejším ideálům nově se formující ekonomické sféry v postkomunistické zemi. Na jejich architektonické formě se podepsala doznívající vlna postmoderny. Kolem architektury bankovních institucí se již v době jejich realizace rozpoutala kritická diskuze s důrazem na morální otázky spojené s finanční nákladností a okázalou formou těchto staveb. Osočování z tvarové hýřivosti a nabubřelých gest se vztahovalo k samotnému užití postmoderního jazyka. Ten představoval zvláště pro nastupující mladou generaci architektů pouze vyčerpanou módní vlnu nikoliv s uměleckými, ale pouze s komerčními záměry.
Dokument se snaží zpětně přiblížit a znovuzhodnotit jednotlivé autorské koncepty, a to na základě citlivé dokumentace a osobních rozhovorů s architekty bank – Michalem Gabrielem, Vladimírem Štulcem a Jaromírem Kročákem. Přináší tak zpětnou reflexi složitého, avšak klíčového a všeobecně upozaďovaného období architektury převážně raných 90. let. I po uplynutí téměř čtvrtstoletí, představuje tato doba pro mnohé autory bank přetrvávající tabu.

Jana Pavlová

související s
Chrámy peněz

Od stranické podpory umění k umělcům na podpoře: Jak se proměnila státní podpora činnosti výtvarných umělců po roce 1989?

Diskuze se zaměřila na otázku, jaké strategie podpory výtvarného umění, které se vymyká principům konzumní kultury, byly a mohly být zavedeny v nově se formující tržní společnosti?

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?

Architektura soužití - Bellevue di Monaco

Projekt Bellevue di Monaco se nachází v několika domech v centru Mnichova. Domy měly být původně zbourány za účelem postavení luxusních bytů, záměr města však zvrátila skupina aktivistů guerillovou rekonstrukcí jednoho z bytů. Následná migrační krize roku 2015 podnítila zformování oficiálního družstva, složeného z několika stovek místních obyvatel, které si domy pronajalo a přetvořilo je na multifunkční centrum.
0:06:16

All that is solid melts like my blush after a long shift

Výstava zkoumá dynamiku vyhoření, odcizení a reprezentace v kontextu pozdního kapitalismu a zaměřuje se na formování subjektu v prostředí, kde autenticita není pevně danou esencí, ale neustále vyjednávaným konstruktem. Identita se v tomto kontextu mění v transakční komoditu, kde se hranice mezi sebeprezentací a přizpůsobením pozvolna rozpouštějí.