V liniích kresby jsme zvyklí číst podobně, jako ve fyzických rysech lidské tváře. Z několika čar a bodů jsme schopni rozeznat nejen osobnost, ale také odhadnout, v jakém rozpoložení se právě nachází. Kreslené charaktery se staly běžnou součástí našeho vizuálního prostředí. Budeme z nich číst svědectví o našich vlastnostech a našem jednání, které se právě díky charakteru osvobozuje od tíhy osudového určení.
Miroslav Barták (*1938) vystudoval námořní akademii a v šedesátých letech se plavil na obchodních lodích jako inženýr. Když mohl ve volných chvílích kreslit, nelákaly ho motivy exotických krajin ani zvláštní fyziognomie místních obyvatel. Na čtvrtce papíru netoužil ukázat, jak dovedně umí vnější svět znázornit; chtěl spíš zjistit, co o něm může vypovědět v čarách kresby. Velmi brzy našel pro své pečlivě režírované scény ideálního aktéra: mužskou figuru, jejímž podstatným rysem jsou chybějící ústa. Z téměř prázdné tváře nevyčteme žádné emoce, ale o to snadněji do ní můžeme vlastní představy promítnout. Stejně tak máme příležitost konfrontovat své zkušenosti s postoji, které Bartákův němý charakter už více než čtyřicet let zaujímá vůči světu.