satira

KABARET NÁVRAT MISTRŮ ZÁBAVY, KLUB ATLANTIK, OSTRAVA

V podstatě jde o bizarní panoptikum těžící z tělesných a hereckých (i pěveckých) nedokonalostí hlavních aktérů, kteří se inspirovali obskurní estetickou disfunkčností svých předloh jako byli: oni sami, Stalin, Hitler, Lenin, Miki Volek, Gary Glitter, skupiny Olympic a Katapult, české divadlo, česká estráda a pop music, vlastní rodiče, čeští historici umění, básníci a celá řada dalších; jist si nemohl být nikdo ani v hrobě, že nebude fatálně zesměšněn a potupen.

David Shrigley Artist Talk

Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí.
0:06:48

On Second Thought

Výstava se zabývá kontemplativními díly, která existují sama o sobě jako postupně se rozvíjející otázky, jako jakési sondy plynule přecházející od každodenního až k nevšednímu využívání technických prostředků, jako virtuální haptické cesty vybízející k hlubšímu ponoření, zamyšlení a přehodnocení.

STŘÍBRNOU STOPOU

„Naše pseudoživoty byly komiksové bubliny… Všechno jsme znesvětili… Omílali vyprázdněné,“ říká malíř Vít Soukup jako pesimistický Lopotil v seriálu Staří braši. Ke svým filmům přistupoval podobně. Točil díla plná ironických odkazů k vysokému i nízkému, rád používal klišé v surovém stavu.

Charakter 2

Miroslav Barták (*1938) vystudoval námořní akademii a v šedesátých letech se plavil na obchodních lodích jako inženýr. Když mohl ve volných chvílích kreslit, nelákaly ho motivy exotických krajin ani zvláštní fyziognomie místních obyvatel. Na čtvrtce papíru netoužil ukázat, jak dovedně umí vnější svět znázornit; chtěl spíš zjistit, co o něm může vypovědět v čarách kresby. Velmi brzy našel pro své pečlivě režírované scény ideálního aktéra: mužskou figuru, jejímž podstatným rysem jsou chybějící ústa.

STAŘÍ BRAŠI

Film Staří braši natočil Vít Soukup spolu se Stříbrnou stopou (1993) jako dva díly pomyslného seriálu. Oba příběhy uvádí televizní hlasatel, který vážným tónem předkládá změť banálních vztahových propletenců, jako to bylo zvykem před žánrovými socialistickými seriály. Starý Malina přijíždí za svým rezignovaným kamarádem Lopotilem, který spílá marnosti života ústy někdejšího příslušníka „kojotí“ generace 90. let, zpochybněné postmodernou.