POLOBOZI

umělci Adéla Babanová
místo _Neurčené město
tagy satira institucionální kritika divadlo
ůčinkující Kamil Švejda, Lucie Roznětínská, Gabriela Míčová
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 11. 1. 2011
jazyk Česky / English
embed link icon

Adéla Babanová  se zaměřuje na zkoumání vztahů a mechanismů fungujících ve světě výtvarného umění. Spolupracuje s profesionálními herci a k jejím oblíbeným patří herecké trio Lucie Roznětínská, Gabriela Míčová a Kamil Švejda. Polobozi  jsou závěrečným dílem trilogie o současném umění, umělcích a umělkyních. Formálně, obsahově i stejným hereckým obsazením navazují na předchozí videa Zurich (2008) a Za umělce roku jsem zvolila sebe (2009).

Po dohodě s autorkou jsou její videa zpřístupněna online nadále jen ve formě ukázky. Celé video lze shlédnout po domluvě s autorkou či jejím galerijním zastoupením.

související s
POLOBOZI

0:06:48

On Second Thought

Výstava se zabývá kontemplativními díly, která existují sama o sobě jako postupně se rozvíjející otázky, jako jakési sondy plynule přecházející od každodenního až k nevšednímu využívání technických prostředků, jako virtuální haptické cesty vybízející k hlubšímu ponoření, zamyšlení a přehodnocení.
01:28:05

Události na AVU: Co si z nich vzít?

Filozofka Alice Koubová, ústavní právník Jiří Přibáň a filozof a publicista Petr Fischer diskutují o dění na AVU na podzim 2024, kdy nejprve všichni čtyři prorektoři AVU oznámili, že rezignují, a vzápětí svou na funkci rezignovala rovněž rektorka, a to na zasedání akademického senátu, který ji chtěl odvolat.

Čí je to problém?

Když zkoumáme, proč někdo nemá kam jít večer spát, nutně si začneme klást neodbytné otázky. Jaké uznáváme hodnoty? Jaký máme vztah k nejslabším členům společnosti? Jak se to projevuje ve veřejném prostoru? Jaký vliv má prostředí na člověka? Kolik máme segregovaných oblastí a lidí v sociálním vyloučení? Jsme rasisté? Jaký máme postoj k bydlení – je to právo nebo zásluha? Vytváří si naše společnost lidi bez domova sama?
0:16:00

Wild Wild Beast 2

Možná to jsou prosté chmaty režisérky, ale daleko spíše v nás její gesto vzbuzuje tušení, že za viditelným obrysem cesty je další zatáčka a další zatáčky se skrývají nad i pod obrysy zahlédnutého výjevu. Že za každým rohem se skrývá další roh, že vidíme jen obrysy věcí, jejichž cíl je nám skryt. A že to, co je původně všední, se stává vehikulem sadistické video romance, že i tužka, židle, talíř (a osoba Ježíše) s sebou nese napětí mocné jak přestřelka na trampské osadě u Sázavy, nebo v imaginárním Nashvillu.
0:06:30