ZA UMĚLCE ROKU JSEM ZVOLILA SEBE

umělci Adéla Babanová
místo _Neurčené město
tagy soutěž satira institucionální kritika divadlo
překlad Zuzana Frantíková
kategorie Audio-vizuální umění
publikováno 13. 5. 2010
jazyk Česky / English
embed link icon

Další ze série nepříjemně mrazivých videí Adély Babanové se opět týká umělecké sebestřednosti, kdy každá pochvala nebo obdiv jsou následovány očekávaným pochlebováním z druhé strany.  Stejně jako v předcházejícím videu Zurich zde nalézáme trojici postav včetně postavy Eugena Moira a stejně tak se vše nakonec/začátek točí kolem tématu smrti.

Po dohodě s autorkou jsou její videa zpřístupněna online nadále jen ve formě ukázky. Celé video lze shlédnout po domluvě s autorkou či jejím galerijním zastoupením.

související s
ZA UMĚLCE ROKU JSEM ZVOLILA SEBE

0:21:44

WILD WILD BEAST 4

Spoiler: v štvrtej záverečnej časti uvidíte: ako k sebe postupne láskou a vášňou zahoria cowboyovia zdeněk a radim. je to osudová príťažlivosť.

Čí je to problém?

Když zkoumáme, proč někdo nemá kam jít večer spát, nutně si začneme klást neodbytné otázky. Jaké uznáváme hodnoty? Jaký máme vztah k nejslabším členům společnosti? Jak se to projevuje ve veřejném prostoru? Jaký vliv má prostředí na člověka? Kolik máme segregovaných oblastí a lidí v sociálním vyloučení? Jsme rasisté? Jaký máme postoj k bydlení – je to právo nebo zásluha? Vytváří si naše společnost lidi bez domova sama?

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.

David Shrigley Artist Talk

Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí.