Tématem Kristiny Láníkové, v jejíž tvorbě se rovnocenně doplňují obraz a text, je zranitelnost. Výběr z umělecké dokumentace představený v GAVU zachycuje tělesnou zkušenost spojenou s „léčením“.
Formálně úsporné asambláže, objekty či videa pomocí jednoduchých motivů, jako jsou odřezky kůží nebo obrysy náplastí a lékových blistrů, odkazují ke vztahu mezi tělem a medikací, ale také mezi intimitou a mocí. Autorka reflektuje společensky konstruované kategorie zdraví a nemoci prostřednictvím fragmentární reprezentace a nevyřčenosti, skrze otisky vlastní paměti a historie, k nimž ovšem přistupuje s odstupem – jako k archivu, který uspořádává metodou selekce, variace či práce v sériích. Intimní tak prochází odosobněním a zviditelňuje mechanismy kontroly. Nejedná se jen o kritiku určité podoby medicínské praxe nebo o uměleckou aktualizaci feministického přístupu k tělesnosti. V době provázené pocity vyčerpanosti a únavy ze života ve světě zaměřeném na úspěch a výkon Kristina Láníková představuje zranitelnost jako společné omezení. Obrys místa, kde můžeme být spolu, je stěží zřetelný.
