Slavnostní vyhlášení laureátů*tek IX. ročníku Ceny Věry Jirousové & diskuse s porotou

Cena Věry Jirousové pro začínající a etablované kritičky a kritiky výtvarného umění uzavřela devátý ročník. Odborná porota rozhodla o ocenění Jiřího Sirůčka v kategorii začínajících kritiků a kritiček a Josefa Ledviny v kategorii etablovaných kritiků a kritiček a za přínos oboru. O umělecky ztvárněné ocenění pro laureátstvo se postaralo umělecké duo Selmeci Kocka Jusko. Slavnostní zakončení devátého ročníku proběhlo v Centru pro současné umění Praha ve středu 26. listopadu Slavnostnímu předání, které moderovala Hana Řičicová a hudebně doprovodila rivermoans, předcházela diskuze s porotou na téma „O kritice a nekritice“ vedená Anežkou Bartlovou.

Diskuse s porotou IX. ročníku Ceny Věry Jirousové „O kritice a nekritice“

„O kritice a nekritice“ Kritice se v posledních letech dostává nové pozornosti jakožto nástroji, který popisuje kolaps ekosystému kultury. Zároveň ale nepřibývá těch, kteří by se jí věnovali, sledujeme spíše setrvalý pokles aktivního autorstva i produkce. V některých oborech její důležitost roste jako orientačního bodu v záplavě produkce (literatura, film), jinde pomáhá upozorňovat na opomenuté či přehlížené perly, bojuje proti nostalgii (hudba) a někdy pomáhá s orientací v institucionálním a celkově širším kontextu (vizuální umění). V diskusi se dotkneme očekávání a cílů, které od kritiky máme, hlavní otázkou ale bude, jak ji máme a můžeme podporovat?

Slavnostní vyhlášení laureátů*tek IX. ročníku Ceny Věry Jirousové

Laureát v kategorii etablovaných kritiků a kritiček: Josef Ledvina

Porota se v letošním roce rozhodla udělit Cenu za výtvarnou kritiku a za přínos oboru Josefu Ledvinovi. Ledvina (*1982) je historik umění a umělecký kritik. Přednáší na Katedře fotografie Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze a je dlouholetým redaktorem měsíčníku  Art+Antiques . Porota vybírala z desítky nominovaných, mezi nimiž byli mj. kritik a pedagog Martin Drábek, kurátor Richard Drury, kurátorka Ivana Hrončeková, publicista Tomáš Klička, historička umění Mariana Placáková, teoretička Denisa Tomková či kurátor Petr Vaňous.

Ledvina píše dle názoru poroty srozumitelně a s nadhledem, čímž pomáhá čtenářům a čtenářkám zorientovat se v problematice bez ztráty intelektuální hloubky. Postupně a logicky rozkrývá významy a vnitřní rozpor sledovaného tématu či výstavy, dílo ohledává z různých stran a přistupuje k němu s trpělivostí a zvídavostí. Jeho přístup je systematický a přemýšlivý, přičemž si zachovává přirozenou plynulost a rytmus myšlení, který čtenářstvo vtahuje do textu. Porota vyzdvihla také autorovu lehkost a smysl pro nadsázku a humor, díky nimž dokáže zpřístupnit i složitější témata. Jeho často jemně satirický styl, založený na vypravěčském citu a pozornosti k detailu, navazuje na tradici české literární esejistiky a posiluje její aktuálnost v dnešním kontextu. Josef Ledvina je tak výborným pozorovatelem se schopností „střihové skladby“ – nejen textu, ale i myšlenkových impulsů. Dokáže mlčet o nepodstatném a být přesným, kritickým průvodcem tam, kde to má smysl. Jeho práce představuje spolehlivou názorovou ukotvenost a potvrzuje, že kritické psaní může být zároveň erudované, čtivé i lidsky přitažlivé.

 

Laureát v kategorii začínajících kritiků a kritiček: Jiří Sirůček

V kategorii pro začínající kritiky a kritičky se porota rozhodla udělit cenu Jiřímu Sirůčkovi. Sirůček (*1993) je členem interdisciplinárního umělecko-teoretického kolektivu BCAAsystem a působí jako kurátor a výzkumník ve Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi Display. Sirůček je rovněž doktorandem na Katedře filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší o pohyblivém obraze v současném umění. Jeho texty byly publikovány v médiích jako  Iluminace, ArteActa, Alarm, Art Antiques  či  Artalk , stejně jako v odborných sbornících zaměřených na průniky umění a mediální teorie. Jeho přihlášený text pod názvem  Východní přísliby  se věnoval čtrnáctému ročníku  Fotograf Festivalu  a byl publikován v měsíčníku  Art+Antiques . Texty přijaté do této kategorie soutěže byly hodnoceny výhradně anonymně a se svým soutěžním textem se letos přihlásilo třináct autorek a autorů.

Porotu na Sirůčkově textu zaujal promyšlený a přesný způsob, jakým autor propojil téma výstavy se širším kontextem postkoloniálních a dekolonizačních debat. Sirůček přesvědčivě ukázal, jak se tato problematika promítá do tuzemského prostředí a své závěry podložil logicky vystavěnou argumentací. Text prokázal schopnost nahlížet zkoumané otázky z mezinárodní i generační perspektivy a formulovat je srozumitelně v rámci širších kulturních souvislostí. Porota dále ocenila autorovu jazykovou kultivovanost, přirozenou lehkost a vtip, s nimiž dokázal propojit analytickou přesnost s osobním vhledem. Celkově tak porota vyhodnotila jeho příspěvek jako kvalitní příklad kritického psaní, které spojuje teoretickou poučenost s aktuálním, srozumitelným a sebevědomým pohledem na současné umění.

 

Podmínky a ocenění Přihlášky byly přijímány ve třech jazycích – češtině, slovenštině a angličtině – a bez ohledu na dosažené vzdělání, povolání, věk či národnost. Nominací se účastnila široká veřejnost. Letošní laureáti obdrží finanční odměnu na podporu jejich publikační a badatelské činnosti v hodnotě 10 000 Kč, umělecky ztvárněné ocenění od umělecké dvojice Selmeci Kocka Jusko, roční předplatné časopisů  A2 kulturní čtrnáctideník, Art+Antiques, FlashArt CZ/SK, Fotograf Magazine  a  Texte zur Kunst  a poukaz do knihkupectví ArtMap v hodnotě 5 000 Kč. V kategorii začínající kritiky pak také laureát obdrží rezidenční pobyt (3 noci včetně dopravy a diet) v jednom z evropských Českých center.

 

Vyjádření Selmeci Kocka Jusko k výtvarnému ocenění „Pro ocenění jsme se rozhodli zpracovat dílo  Ucho , které je součástí širší série, na níž aktuálně pracujeme. V případě ocenění se jedná o  Kamenné ucho , inspirované projevem Ursuly K. Le Guin proneseným k absolventkám Bryn Mawr College v roce 1986. Kamenné ucho v tomto pojetí představuje moc – ať už kapitalistickou, patriarchální nebo institucionální – která odmítá naslouchat hlasům a zkušenostem žen či jiných marginalizovaných skupin. S kamenným uchem nedochází k vzájemnému naslouchání ani skutečné výměně názorů – komunikace se stává monologem nebo příkazem. Kamenné ucho však není nepřekonatelnou překážkou – Le Guin vyzývá všechny, kdo jsou nevyslyšeni či umlčeni, aby přesto mluvili, sdíleli své zkušenosti a používali „mateřský jazyk“ a tím měnili mapy – proměňovali to, co je považováno za znalosti či realitu. Do kamenného ucha jsme proto přidali jemný mechanismus schopný rezonance, jenž může hovořit o snaze vyjádřit co nejširší spektrum zkušeností, o nutnosti neustále mluvit k hluchým uším. Právě to také vnímáme jako podstatnou součást práce uměleckých kritiků a kritiček, kteří pomáhají zesilovat hlasitost různých zkušeností a perspektiv.“

hudba výtvarná kritika umělecká kritika kritika performance ocenění