Umělý veslařský kanál v Račicích a architektonická skupina LO-TECH

místo _Neurčené město
tagy technologie Anglické titulky architektura
režie Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
ůčinkující Jan Louda, Zdeněk Pecka, Zbyšek Stýblo, Drahomíra Sedláková
kamera Alan Soural
zvuk Alan Soural
střih Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
interview Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
překlad Palo Fabuš
playlisty Architektura 70. a 80. let (by cosa.cz)
kategorie Profily
publikováno 3. 12. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

související s
Umělý veslařský kanál v Račicích a architektonická skupina LO-TECH

0:06:00

Mytologie strojů

Výstava mystologie strojů Jiřího Kaňáka v galerii Jelení ukazuje, že technologie jsou pradávnou a integrální součástí naší kulturní imaginace.
0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.
01:08:44

Interfaces 01: Metrická imaginace

Jedním z určujících rysů pozdně kapitalistické společnosti, již chtě nechtě obýváme, je pronikání kvantifikace do všech oblastí jejího fungování. S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.