Umělý veslařský kanál v Račicích a architektonická skupina LO-TECH

místo _Neurčené město
tagy technologie Anglické titulky architektura
režie Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
ůčinkující Jan Louda, Zdeněk Pecka, Zbyšek Stýblo, Drahomíra Sedláková
kamera Alan Soural
zvuk Alan Soural
střih Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
interview Markéta Mráčková, Barbora Šimonová
překlad Palo Fabuš
playlisty Architektura 70. a 80. let (by cosa.cz)
kategorie Profily
publikováno 3. 12. 2016
jazyk Česky / English
embed link icon

související s
Umělý veslařský kanál v Račicích a architektonická skupina LO-TECH

0:06:00

Mytologie strojů

Výstava mystologie strojů Jiřího Kaňáka v galerii Jelení ukazuje, že technologie jsou pradávnou a integrální součástí naší kulturní imaginace.
0:06:02

Pustina

Díla prezentovaná na výstavě chápou pustinu nikoli jako stav prázdnoty, ale jako dynamický proces. Neusilují o jednoznačné pojmenování, ale spíše o naslouchání tomu, co přetrvává po ztrátě smyslu – ať už ve vysychajících vztazích, drolících se strukturách nebo ve zploštělém jazyce současných médií.
01:33:24

Od Modré zahrady k Modrému lesu: 30 let radosti z krajiny

V přednášce představuje Sophie Beaudoin třicetiletou praxi kanadského architektonického studia CCxA a architekt Toshikatsu Kiuchi popisuje strategie opětovného využívání, digitalizaci a jejich praktické zapojení do společnosti.
0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.