TVAROVÁNÍ PAMĚTI
Paměť individuální, kolektivní i ta, co je spjata s konkrétními místy a situacemi, je spoluutvářena vyprávěními, předávanými ústně i písemně: prostřednictvím povídaček, na základě osobních zážitků, nebo toho, co jsme kdesi jen letmo pochytili, vědomě načetli v krásné i odborné literatuře, tisku, či zkonzumovali v jiných médiích. Zdánlivě objektivní uchopení minulosti více či méně ovlivňuje pozice vypravěče, jeho subjektivní výklad, ale též společenský a politický systém, kontext doby apod. Jinými slovy: dějiny nepíší velké osobnosti a události, nýbrž jsme to my lidé, kdo příběhy našich předků a jejich činů artikulují a dávají jim konkrétní váhu.
Čas od času je zcela na místě narativ změnit – upozornit na to, že žádnou dějinnou událost či osobní prožitek nedeterminuje pouze jeden příběh. Jen drobný záchvěv a posun vypravěče pak může způsobit nečekané prozření a vibrace, týkající se v aktuálním mezinárodním kontextu např. témat kolonizace nebo nerovností v postavení žen či národnostních a jiných menšin.
Uvědomujeme si, že umění může být výrazným hybatelem změn ve společnosti, a proto se snažíme, aby naše výstavní i vzdělávací projekty reflektovaly aktuální témata a podporovaly otevřenou diskuzi, a to především na lokální úrovni. Prostřednictvím druhého ročníku uměleckého festivalu pro veřejný prostor Pardubic, uměleckou řečí upozorňujeme na několik pardubických lokalit, jejichž příběhy stojí do jisté míry stranou obecného zájmu. Genius loci těchto míst oslovilo nás i vybrané vizuální umělce a umělkyně, kteří svými projekty zprostředkovávají či naznačují širší kontext, pozapomenuté souvislosti, případně též možné budoucnosti zvolených lokalit.
Sérii dočasných instalací ve veřejném prostoru v průběhu léta a začínajícího podzimu doplnily rovněž živé umělecké akce, procházky a happeningy, jejichž podstatou bylo jak rozšířené zprostředkování již existujících děl, tak aktivizace dalších lokací a témat paměti města a architektury.
Šárka Zahálková
