Situace, v níž už je opět možné cokoliv a Horizont III

umělci Aleš Čermák, Martin Dašek
místo Dům umění města Brna
tagy umělecké instituce veřejný prostor práce animace
ůčinkující Aleš Čermák, Martin Dašek
kamera Anna Slámová
zvuk Anna Slámová
střih Anna Slámová
interview Anna Slámová
překlad Zuzana Rousová
kategorie Reportáže
publikováno 23. 11. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Aleš Čermák spojuje svoji uměleckou tvorbu s filmovým, divadelním a literárním prostředím. Tato spolupráce mu přináší zajímavou konfrontaci v otázce komunikace mezi divákem a umělcem. Divák do určité věci vstupuje svým pohledem a citem a dotváří vlastní linku daného příběhu. Aleš Čermák si bude klást otázku o významu komunikace v současné společnosti a o významu jazyka samotného.

Geometrizující prostorové instalace Martina Daška jsou vždy reakcí na konkrétní prostředí, ať už galerijní, nebo jiné, často veřejné. Pozvali jsme ho, aby tentokrát přetvořil snad nejzajímavější část Domu umění – Procházkovu síň.

související s
Situace, v níž už je opět možné cokoliv a Horizont III

0:55:46

Debata s Fatos Üstek

Přednáška londýnské kurátorky Fatos Üstek organizovaná Centrem pro současné umění Praha.
0:09:37

XY 2025: Berlín v Olomouci

Ve čtvrtek 26. června 2025 proběhl 10. ročník XY: výstavy s procházkou / procházka vernisážemi, tentokrát zaměřený na představení výseku multikulturní umělecké scény německého Berlína v české Olomouci. 

Kultura má zelenou

Spolupráce Nadace pro současné umění a Nadačního fondu Škoda Auto nabízí příležitosti pro umělkyně a umělce a jejich projekty prezentované nebo realizované ve vybraných regionech.
0:05:26

Galerie Římov / Starý tvary

Výstava Starý tvary malířky Lenky Vítkové v galerii v jihočeském Římově kurátorovaná Jiřím Ptáčkem.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.
0:06:14