Roee Rosen

umělci Roee Rosen
místo _Neurčené město
tagy film porno literatura
ůčinkující Joshua Simon, Roee Rosen
kamera Pavel Sterec, Vjera Borozan
zvuk Pavel Sterec, Vjera Borozan
střih Giulio Zannol
interview Joshua Simon
kategorie Profily
publikováno 20. 5. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

související s
Roee Rosen

Showcase 03 | Lorenzo Sandoval a Pedro André: Environmelisma

Film Environmelisma vychází z předchozího stejnojmenného textu, který vydalo nakladatelství A-desk v roce 2024 a který zkoumal spojení slov „environment“ a „melisma“, aby nabídl perspektivu, z níž lze vnímat, co nám příroda říká.

Si četli

Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.

Paulina Olowska Artist Talk

V praxi Pauliny Olowské zaujímá průmysl, volný čas a socialistická symbolika stejný vizuální a kulturní prostor. Její realistické obrazy, kresby a koláže si vypůjčují snímky z východní Evropy a americké populární kultury a vytvářejí interkulturní odkaz, který je patrný v celé její praxi, přičemž se zabývá koncepty konzumu, feminismu a designu. Vizuální podoba ženských témat je stejně důležitá jako historické vzpomínky, které se plynule prolínají do jejích koláží a maleb.
01:40:07

Moje břicho je vyhýčkaný

O performativitě našich těl, o poznávání a myšlení skrze těla. O radikalitě při zacházení s našimi těly, o teoretických, praktických i osobních zdrojích. O konkrétních osobních zkušenostech těl zúčastněných.
0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.