Postpravda a nové informační rámce

místo GHMP - Colloredo Mansfeld
tagy postpravda k poslechu fotografie algoritmus digitální platformy
ůčinkující Jiří Žák, Palo Fabuš, Andrea Průchová Hrůzová, Čeněk Pýcha, Václav Janoščík
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Radim Labuda
kategorie Přednášky
publikováno 5. 5. 2017
jazyk Česky / English
embed link icon

Subjektivní realita internetových médií a sociálních sítí posílila demokratizaci přístupu k informacím, ale přinesla také oslabení obecně sdílených hodnot, zpochybnění autorit a znejasnění kritérií pravdy. Proměnilo se především vnímání toho, co považujeme za objektivní pravdu. V rámci současné politicko-mediální sféry – a nejen v ní – přestávají fungovat zažité společenské mechanismy, které dříve účinně a spolehlivě předcházely nedorozumění ve veřejné sféře.
Jde o tendenci trvalou a přirozenou, nebo umělou a řízenou – manipulovanou mocenskými zájmy?
Kam se tento vývoj může dále ubírat?

Debata je pořádána v souvislosti s výstavou Jiřího Žáka s názvemRozštěpený epistemolog, jejímž tématem je fenomén “postpravdy”.

související s
Postpravda a nové informační rámce

01:40:07

Moje břicho je vyhýčkaný

O performativitě našich těl, o poznávání a myšlení skrze těla. O radikalitě při zacházení s našimi těly, o teoretických, praktických i osobních zdrojích. O konkrétních osobních zkušenostech těl zúčastněných.

Komnaty ozvěn

Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.

Od alternativní pravice k emancipačnímu propagandistickému umění

Pro pochopení vzestupu nových forem autoritarianismu je klíčovým nástrojem studium propagandy, je třeba se však podívat i na zvláštní roli, kterou zaujímá propagandistické umění. Jak přispěla imaginace umění, divadla, filmu, designu, architektury a dokonce i her k imaginaci autoritariánské? A lze si představit různé formy populárního a emancipačního propagandistického umění, jak se staví na obranu jiného světonázoru?
0:14:19

Lucia Sceranková - Membrána

O její tvorbě se nemusíme obávat mluvit jako o tvorbě kontemplativní – a to i těch případech, kdy je klid vystřídán neklidem a vzrušenými dramaty.      
01:05:08