„Je tady národ, který žije vedle nás. Respektive uprostřed nás. Je to národ, který má prastarou kulturu a kořeny odněkud z Orientu. Hodně z toho jsme jim pomohli zničit. Vždy jim říkáme: Vy jste úplně jiný. Abyste s námi mohli žít společně, musíte být jako my. Ve skutečnosti tomu má být naopak. Aby došlo k vyrovnání nebo míru, musíme jim stát tváří v tvář. Tedy v první řadě se musíme změnit my. Vnímat hlubokou magii tohoto národa. (…) Proto jsem chtěl ukázat jejich tváře. Fotografie jejich dcer a synů, sester a bratrů, matek a otců zdobí všechny romské příbytky. Pro ně je životní nutnost být v neustálém společenství svých blízkých. Já jsem ty fotografie reprodukoval, protože jsou na nich jejich duše.“
Pavel Nádvorník
Pavel Nádvorník, jeden z hybatelů revolučního dění na pražské FAMU a spoluzakladatel družstva Radost, který předčasně zemřel v roce 1994 v pouhých dvaatřiceti letech, byl i výjimečným fotografem neotřelých témat. Jeho cykly o romské subkultuře, prostředí předrevolučních kotelen či o prvních porevolučních volbách dodnes překvapují svojí důsledností i pronikavostí. K jeho předloňským nedožitým šedesátinám uspořádaly Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Ateliér Josefa Sudka a Uměleckoprůmyslové museum v Praze společně první průřez jeho fotografickým, filmovým i nakladatelským dílem, jehož pokračováním je tato výstava, kde se Nádvorníkovy fotografie Chánova vracejí doslova na místo svého vzniku.
K fotografování Romů se Pavel Nádvorník dostal v roce 1986 v rámci snahy o přijetí na fotografické studium na pražské FAMU. Díky své trpělivé a vstřícné povaze se stal jejich častým hostem nejdříve ve Vršovicích, později i na severu Čech v Chanově a ve Svatavě u Sokolova. „Cikáni“ na Nádvorníkových fotografiích jsou čtvrtstoletí po jejich fotografické romantizaci zcela jiní, jsou tragickou součástí popkultury pozdního socialismu, plné lákavých plakátů a pašovaného videa.
