Lucia Nimcová

umělci Lucia Nimcová
místo Slovensko
tagy Anglické titulky dějiny literatura fotografie
ůčinkující Lucia Nimcová
kamera Erik Sikora
zvuk Erik Sikora
střih Erik Sikora
interview Erik Sikora
překlad Eva Maršíková
kategorie Profily
publikováno 26. 2. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Vystudovala Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Mezi slovenskými fotografy zaujímá poměrně specifickou pozici, kdy vědomě přechází a balancuje na hranici mezi sociální dokumentární a uměleckou fotografií silně zakotvenou v konceptualitě. Série jejích fotografií či spíše fotografických zkoumání mají často otevřený konec a jsou součástí jak knih, videí, tak i kurátorských programů a internetových projektů (www.bsp.sittcomm.sk). Do fotografií často vpisuje slova, koloruje či modře tónuje černo-bílé fotografie, čímž jim dodává svou osobní zkušenost či vjem a přivlastňuje si je jako svou vlastní “realitu” nebo paměť.

související s
Lucia Nimcová

0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:06:02

Galerie Síň / Tam, kde lišky dávají dobrou noc

V Galerii Síň na Židovském hřbitově v Telči vystavují umělkyně Kateřina Krupičková, Anna Dlabalová, Barbora Svitáková a umělec András Asztalos.

Si četli

Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.
0:06:12