Kinetický objekt Hľadanie českého vlastenca pod československou vlajkou primárně odkazuje na komplikovaný proces rozdělení republiky. Ačkoliv se tento proces opíral o konkrétní data, kdy se jednotlivé etapy rozpadu legislativně potvrzovaly, překotnost a hořkost vzdávání se společné historie dvěma blízkými národy zapomenuté nejsou. Po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1993, navzdory dohodám o vytvoření nových státních symbolů na obou stranách, došlo k tomu, že nově vzniklá Česká republika si ponechala původní československou vlajku. Modrý klín na československé zástavě historicky reprezentoval barvu Slovenska a současně i tři vrchy ze slovenského státního znaku (Matra, Fatra, Tatra). V době svého vzniku zástava symbolizovala, tak trochu utopickou ideu, o nehierarchické jednotě Čechů, Moravanů a Slováků. Dnes je modrá barva spojována s Moravou. Toto “seconhandové” použití modré odkazuje k ambivalentnosti samotné hodnoty zástavy jako národního a státního symbolu. Jde o jakéhosi slovenského “Trojského koně” na české zástavě. V zásadě však není možné něco ideologicky korektně navrhnout a potom, když se nám to nehodí, stanovisko změnit. Obzvláště u státních symbolů, které by měly vycházet z historie a tradice. “Válka o modrou barvu na české zástavě” možná není až taková zásadní jako historický význam “společné” vlajky pro Slováky. V turbulentních časech, kdy se myšlení obou národů sjednocovalo, ale i radikalizovalo (1945, 1968, 1989), československá vlajka nesená davy reprezentovala morální politickou autoritu doby. Jak pro Čechy, tak i pro Slováky.
Hľadanie českého vlastenca pod československou vlajkou
umělci | Dalibor Bača |
kurátor | Dušan Zahoranský |
místo | Praha |
ůčinkující | Dalibor Bača, Dušan Zahoranský |
kamera | Jiří Havlíček, Jan Vidlička |
zvuk | Jiří Havlíček |
střih | Jiří Havlíček |
interview | Dušan Zahoranský |
překlad | Michaela Wickleinová |
kategorie | Reportáže |
publikováno | 27. 3. 2014 |
jazyk | Česky / English |
embed | ![]() |