Handa Gote

umělci Handa Gote
kurátor Lukáš Jiřička
tagy technologie Anglické titulky divadlo
ůčinkující Veronika Švábová, Robert Smolík, Tomáš Procházka, Jakub Hybler
kamera Jan Vidlička
zvuk Jiří Havlíček, Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
překlad Eva Maršíková
kategorie Profily
publikováno 11. 3. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Handa Gote je umělecká skupina, střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohybové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím DO IT YOURSELF. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware,Wabi a Sabi. Mezi významné divadelní inscenace patří Houby, Ekran, Pan Roman, Rain dance, Metal Music a Mraky.

Ve svém výběru tří výrazných divadelních osobností či skupin jsem se řídil autentičností a inovativností jejich divadelního jazyka, který vybočuje z převládajícího proudu jak činoherního, tak i “laskavého” alternativního divadla. Zároveň mě fascinuje jejich autorský přístup rezignující na existující vzory či literární předlohy. Proměnlivá sestava kolektivu Handa Gote mě fascinuje svým jak velmi volným a otevřeným přístupem k divadelnímu tvaru, který využívá recyklované lo-fi technologie a postupy, jimiž negují veškeré nákladné efekty a technologie. Režisér Jiří Adámek je výrazný se svou precisně pojatou a v podstatě velmi skromnou verzí původního hudebního divadla. Režisérka Petra Tejnorová zase nabízí nový autorský jazyk, který vychází jak z oblasti tzv. dokumentárního divadla, tak i kolektivní tvorby a který je stylově i žánrově velmi proměnlivý. Tejnorová si libuje v nedořečenostech, mezních fyzických akcích a leckdy je ve svých divadelních obrazech až brutální.

 

Lukáš Jiřička

 

související s
Handa Gote

0:06:00

Mytologie strojů

Výstava mystologie strojů Jiřího Kaňáka v galerii Jelení ukazuje, že technologie jsou pradávnou a integrální součástí naší kulturní imaginace.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Černé ovce: o (ne)možnostech uchování vlnařských řemesel v lokálním kontextu včetně techniky Art Protis

Sympozium představuje místně jedinečnou textilní techniku Art Protis. Produkce tapiserií touto technikou vznikla v 60. letech minulého století a po své „zlaté éře“ zažila již několik propadů jak kvalitativních, tak ideologických. Původně je Art Protis spjatý s ovčí vlnou, která je v současnosti diskutovaným materiálem, nese s sebou ale i témata textilního a vlnařského průmyslu, lokálního chovu vlnařských plemen ovcí a řemeslného či uměleckého zpracování.
0:08:24

Wild Wild Beast 3

Třetí díl série Wild Wild Beast není jen lecjaká tragédie. Je to spektakulární a chutná hostina, dalo by se říct festa, v níž se doslova špagetový western zaplétá do husté omáčky z opakujících se chyb a snahy podkopat druhým i sobě nohy.
01:02:48

Osm mýtů o autenticitě a seberealizaci

Navzdory obecnému přesvědčení jsme jen zřídkakdy odměněni za to, že jsme sami sebou. Ve skutečnosti je civilizace z velké části výsledkem naší schopnosti autocenzury a potlačování našich spontánních pudů a přirozených impulzů. Beseda s Reném Levínským a Matějem Cibíkem proběhla v rámci oslav 125. výročí narození Františka Suchého, zahradního architekta a ředitele strašnického krematoria.
0:16:00