Handa Gote

umělci Handa Gote
kurátor Lukáš Jiřička
tagy technologie Anglické titulky divadlo
ůčinkující Veronika Švábová, Robert Smolík, Tomáš Procházka, Jakub Hybler
kamera Jan Vidlička
zvuk Jiří Havlíček, Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
překlad Eva Maršíková
kategorie Profily
publikováno 11. 3. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Handa Gote je umělecká skupina, střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohybové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím DO IT YOURSELF. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware,Wabi a Sabi. Mezi významné divadelní inscenace patří Houby, Ekran, Pan Roman, Rain dance, Metal Music a Mraky.

Ve svém výběru tří výrazných divadelních osobností či skupin jsem se řídil autentičností a inovativností jejich divadelního jazyka, který vybočuje z převládajícího proudu jak činoherního, tak i “laskavého” alternativního divadla. Zároveň mě fascinuje jejich autorský přístup rezignující na existující vzory či literární předlohy. Proměnlivá sestava kolektivu Handa Gote mě fascinuje svým jak velmi volným a otevřeným přístupem k divadelnímu tvaru, který využívá recyklované lo-fi technologie a postupy, jimiž negují veškeré nákladné efekty a technologie. Režisér Jiří Adámek je výrazný se svou precisně pojatou a v podstatě velmi skromnou verzí původního hudebního divadla. Režisérka Petra Tejnorová zase nabízí nový autorský jazyk, který vychází jak z oblasti tzv. dokumentárního divadla, tak i kolektivní tvorby a který je stylově i žánrově velmi proměnlivý. Tejnorová si libuje v nedořečenostech, mezních fyzických akcích a leckdy je ve svých divadelních obrazech až brutální.

 

Lukáš Jiřička

 

související s
Handa Gote

0:06:00

Mytologie strojů

Výstava mystologie strojů Jiřího Kaňáka v galerii Jelení ukazuje, že technologie jsou pradávnou a integrální součástí naší kulturní imaginace.
0:09:41
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.
0:16:00

Wild Wild Beast 2

Možná to jsou prosté chmaty režisérky, ale daleko spíše v nás její gesto vzbuzuje tušení, že za viditelným obrysem cesty je další zatáčka a další zatáčky se skrývají nad i pod obrysy zahlédnutého výjevu. Že za každým rohem se skrývá další roh, že vidíme jen obrysy věcí, jejichž cíl je nám skryt. A že to, co je původně všední, se stává vehikulem sadistické video romance, že i tužka, židle, talíř (a osoba Ježíše) s sebou nese napětí mocné jak přestřelka na trampské osadě u Sázavy, nebo v imaginárním Nashvillu.
0:30:42