Handa Gote

umělci Handa Gote
kurátor Lukáš Jiřička
tagy technologie Anglické titulky divadlo
ůčinkující Veronika Švábová, Robert Smolík, Tomáš Procházka, Jakub Hybler
kamera Jan Vidlička
zvuk Jiří Havlíček, Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
překlad Eva Maršíková
kategorie Profily
publikováno 11. 3. 2012
jazyk Česky / English
embed link icon

Handa Gote je umělecká skupina, střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohybové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím DO IT YOURSELF. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware,Wabi a Sabi. Mezi významné divadelní inscenace patří Houby, Ekran, Pan Roman, Rain dance, Metal Music a Mraky.

Ve svém výběru tří výrazných divadelních osobností či skupin jsem se řídil autentičností a inovativností jejich divadelního jazyka, který vybočuje z převládajícího proudu jak činoherního, tak i “laskavého” alternativního divadla. Zároveň mě fascinuje jejich autorský přístup rezignující na existující vzory či literární předlohy. Proměnlivá sestava kolektivu Handa Gote mě fascinuje svým jak velmi volným a otevřeným přístupem k divadelnímu tvaru, který využívá recyklované lo-fi technologie a postupy, jimiž negují veškeré nákladné efekty a technologie. Režisér Jiří Adámek je výrazný se svou precisně pojatou a v podstatě velmi skromnou verzí původního hudebního divadla. Režisérka Petra Tejnorová zase nabízí nový autorský jazyk, který vychází jak z oblasti tzv. dokumentárního divadla, tak i kolektivní tvorby a který je stylově i žánrově velmi proměnlivý. Tejnorová si libuje v nedořečenostech, mezních fyzických akcích a leckdy je ve svých divadelních obrazech až brutální.

 

Lukáš Jiřička

 

související s
Handa Gote

0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
0:09:41
0:04:44

Projekt: Dress Code

Výstava nahlížela oděv jako vrstevnatý fenomén – každodenní potřebu, nositele identity i záznam společenských, ekologických a ekonomických proměn.

Interfaces 01: Metrická imaginace

S rostoucím nátlakem na měřitelný výkon, zmnožováním nejrůznějších statistik, žebříčků a datových analýz a neustálým hodnocením ostatních i sebe sama se vyrovnáváme všichni. Ještě znepokojivější je však rozšíření metrické logiky do sfér, které byly vůči ní dlouho považovány za relativně imunní – především do umělecké tvorby a humanitních věd. Jak může umělecká teorie a praxe tento systém tematizovat, natož mu vzdorovat?
0:05:00

Galerie města Třince / Štěstí pěstí 

Mechanismus rozhodování, jenž se tváří logicky a pevně ale ve skutečnosti podléhá neviditelným faktorům mimo kontrolu. Ve videu, utvářejícím jednu část výstavní scény, se tento princip přímo propojuje s hesly z prostředí kasin a hazardních her, například s odkazem na ruletu.