galerie Jelení

místo Galerie Jelení
tagy umělecké instituce Anglické titulky
ůčinkující Dominik Lang, Gabriela Kotiková
kamera Jiří Havlíček
zvuk Jiří Havlíček
střih Jiří Havlíček
interview Jiří Havlíček
playlisty Profily galerií a institucí
kategorie Profily
publikováno 10. 11. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Galerie Jelení je nekomerční galerie, která je součástí Centra pro současné umění Praha (www.fcca.cz). Byla založena v roce 1999 a zpočátku sídlila v Jelení ulici poblíž Pražského Hradu, odkud pochází i název galerie. V roce 2005 se přestěhovala do dvora v přízemí činžovního domu v Drtinově ulici na Smíchově.

Ve svém programu se dlouhodobě soustřeďuje na podporu současných mladých umělců, často ještě studentů uměleckých škol, kteří v galerii mívají ve většině případech svou první samostatnou výstavu. V menším počtu jsou v galerii připravovány výstavy i zkušenějším autorům. Galerie není zaměřena pouze na jedno médium, naopak – její snahou je vybírat nejtalentovanější umělce a není podstatné, jaké médium umělci v dané době využívají. Podporuje inovativní práci se sochou, malbou, kresbou, fotografií, novými médii, performancí a v poslední době výrazně s textem.
Výběr umělců je založen na neustálém, co nejaktuálnějším mapování pražské umělecké scény a regionů – spolupracuje s profesory uměleckých škol v Brně, Ostravě, Ústí nad Labem a Plzni.
V době studia na vysokých školách je na umělce soustředěna velká pozornost, mají pravidelné prezentace prací, jsou zapojeni do množství diskusí s ostatními studenty a umělci, účastní se výměnných pobytů a stipendií v zahraničí. Po ukončení vysoké školy je však situace zcela jiná. Umělci nejsou ještě dostatečně známí, je nemyslitelný prodej vlastních děl, jsou nuceni věnovat většinu svého času jinému zaměstnání pro obživu sebe i budoucí rodiny. Oproti jiným oborům je to situace nezvykle náročná. Podpora ze strany galerií je tedy v tomto životním období velmi důležitá.

Galerie vznikla z iniciativy Gabriely Kotikové (Bukovinské), která postupně spolupracovala s kurátory Davidem Kulhánkem, Michalem Pěchoučkem a nyní dlouhodobě vytváří program společně s Dominikem Langem. Mimo to na jednotlivých projektech participovali i další kurátoři (Vít Havránek, Pavlína Morganová, Mariana Serranová, Martin Mazanec, Tereza Jindrová ad.)

související s
galerie Jelení

0:05:26

Galerie Římov / Starý tvary

Výstava Starý tvary malířky Lenky Vítkové v galerii v jihočeském Římově kurátorovaná Jiřím Ptáčkem.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
0:33:12

Mária Hlavajová

Máriina jedinečnosť, a to nielen v umeleckom svete, tkvie v jej úprimnosti a úprimnom záujme o študentstvo a umenie, v integrite, ktorá pôsobí až neochvejne, i keď sa nachádza v pozícii moci a v schopnosti nadchnúť ľudí a to najmä v časoch, kedy sa im akékoľvek snaženie zdá márne. Nie preto, že by sa ľudí snažila presvedčiť – s charizmou jej vlastnou – o nejakej dogmatickej správnosti svojho prístupu k umeniu a umeleckej tvorbe, ale preto, že predstava umenia, ktorému verí, a o ktoré bojuje, s ľuďmi rezonuje.
0:20:10

Zastávka 01 | Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.
0:22:23

Architektura výstav - Dominik Lang: Mokré stavební procesy

Dominik Lang se architekturou výstav zabývá dlouhodobě. Na rozdíl od dalších umělců a umělkyň se však jeho přístup liší v míře akcentování tvůrčí složky této profese. Výsledek totiž často osciluje mezi výstavní architekturou a autonomní instalací. Sám přiznává, že tuto hranici vědomě narušuje. I z toho důvodu spíše preferuje označení „autor výtvarného řešení výstavy“ nebo „autor prostorového řešení“.