Frejm baj Frejm II

Výstava Frejm baj frejm II je reakciou na absenciu kurátorských projektov reflektujúcich médium animácie v dnešnej výtvarnej tvorbe alebo teoretických textov venujúcich sa tejto problematike. Jej cieľom je ukázať schopnosť média animácie reagovať na aktuálne otázky v súčasnom umení. Zároveň rozširuje festival Fest Anča o animáciu prezentovanú v galerijnom alebo verejnom priestore.

 Niektoré práce sú reakciou na špecifické problémy žilinského regiónu s globálnym presahom, ako zánik textilnej továrne Slovena a súčasný fenomén automobilky KIA či životné prostredie ohrozujúca výroba polystyrénu. Autori vychádzali z výskumu siahajúceho až do histórie miestnych špecifík, napríklad obľúbeného plachtárskeho strediska na Strániku alebo takmer zaniknutej židovskej komunity, jej architektúry či športových, kultúrnych, náboženských zvykov.

související s
Frejm baj Frejm II

0:04:52

Tamagoči

Struktura videa Tamagotchi je založena na střídání jednoduchých animací a textů. Animace připomínají první videohry nebo jednoduché počítačové hry. Pro texty je použit font Chicago, spjatý s počítači Apple, kde byl v letech 1984 až 1997 používán pro interface operačního systému. Oproti hlavnímu proudu české videotvorby poloviny 90. let, jež je většinou postaven na performativních prvcích nebo výtvarném ozvláštnění videoobrazu, je Mašínův přístup radikálně odlišný nejen esteticky, ale i koncepčně.

KRÁTKÝ FILM (doplněná verze)

Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.

Metabolické modulace

Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.