Pokud je „život“ v modernitě pohybem, pak je logika vlastnictví a montážní linky silou, která reanimuje rozčleněné pohyby do podoby živoucí, tancující, monstrózní komodity.
Na počátku kinematografického způsobu výroby bylo pracující tělo rozčleněno, práce rozdělena na izolované gesta prostřednictvím metod analyzujících, zachycujících a disciplinujících pohyb.
Je frankensteinovský sen – reanimace života, industrializace smrti – dávno překonanou buržoazní noční můrou, nebo stále přetrvávajícím snem?
Výstava „Old Dreams Waiting to Be Realized“ se ptá, zda nás přízraky abstrahované a estetizované práce, poháněné nezpochybňovanou vizí efektivity a pokroku, pronásledují i dodnes?
