Cyril Blažo

umělci Cyril Blažo
místo _Neurčené město
tagy Anglické titulky pomník literatura
ůčinkující Martin Kochan, Cyril Blažo, Michal Moravčík
kamera Jana Kapelová
zvuk Jana Kapelová
střih Jana Kapelová
interview Michal Moravčík, Jana Kapelová
překlad Michaela Wickleinová
kategorie Profily
publikováno 27. 10. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Cyril Blažo (1970) nikdy nebol ex-nihilátor, umelec tvoriaci od bieleho papiera. Aj v minulosti veľmi rád a často pracoval s nájdenou realitou, s jej privlastňovaním, posúvaním či odkláňaním. Reagoval situačne, imrovizoval, užíval (si) realitu, tvoriac akúsi vizuálnu obdobu slapsticku – oživenia či demontovania reality formou zdanlivo neškodného gagu či vtipu.
V posledných spoluprácach s Martinom Kochanom, niekedy aj samostatne, sa Cyril Blažo stáva objektom navzájom zdieľaných public-artových fotoperformancií na tému sochy v meste. Kochan s Blažom komentujú, obsadzujú sa do sôch, odkláňajú či napravujú ich (ne)zmysel, sami sa stávajú živými sochami.
Tieto akési „artist lectures“ pritom nie sú prvým Blažovým komentovaním verejného priestoru. Improvizačné schopnosti a duchampovskú senzibilitu Cyrila Blaža využil režisér-dokumentarista Jano Šebík v svojom filme Sochy!? z roku 1999. Tento asi štvorminútový film (dostupný na: http://vimeo.com/19742475) má dvojitú identitu. Je dokumentom, či skôr mockumentom o „umení“ a zároveň záznamom Šebíkom režírovanej sprievodcovskej performance Cyrila Blaža po „zvláštnych sochách“ Bratislavy. V skutočnosti sa dotýka vážnych tém: inštitucionality/inštitúcie umenia (čo?, kde?, za akých okolností?, koho odobrením? JE umenie), fenoménu ostalgie či problematiky sochy v meste – vlastne fenoménom, ktoré začnú v umení výraznejšie rezonovať až asi o dekádu neskôr.

Petra Hanáková

související s
Cyril Blažo

01:44:44

Budování památníku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech

V diskuzi se hosté věnovali úpravě místa bývalého koncentračního tábora v nový památník. Co, jakým způsobem a pro koho by měl památník připomínat? Jak budovat památník v situaci, kdy se na různých rovinách stále vede spor o výklad daného místa a jeho role v kolektivní paměti? Jaké funkce – umělecká, vzdělávací, vzpomínková apod. – by památník měl plnit?
0:04:28

Ti, kteří raději kopřivy

V roce 1966 reagovala brněnská umělkyně Marie Filippovová na román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho. Zajímala se v tuto dobu intenzivně o japonskou kaligrafii a východní kulturu. Je tedy přirozené, že když roku 1965 vyšel tento román v překladu Vlasty Hilské, sáhla po něm i ona.
0:20:10

Lukáš Prokop

Díla Lukáše Prokopa se vymykají jednoduchým kategorizacím, neboť je jim vlastní oscilace mezi různými médii: subtilně spojuje práci s videem, grafikou, objektem, fotografií, textilem, psaním nebo digitálním tiskem. Aktivním zapojením technologických kreativních procesů do tvorby Prokop taktéž záměrně problematizuje i svou autorskou roli jako výhradního producenta uměleckého obsahu/díla.

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:25:52