Zvuk z pouště

umělci Janek Rous
kurátor Karina Kottová
místo Kostka gallery
tagy dokumentární fikce videoinstalace portrét krajina zvuk
ůčinkující Janek Rous
kamera Radim Labuda
zvuk Radim Labuda
střih Radim Labuda
interview Radim Labuda
kategorie Reportáže
publikováno 14. 8. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Prostorový příběh, který Janek Rous zkonstruoval skrze svou videoinstalaci vzniklou na míru Galerie Kostka, si pohrává s tenkou linií mezi snem a probuzením, „vyšší“ skutečností, subjektivními představami a iluzí. Mozaika postav na otevřené pláni je složena ze střípků zdánlivé reality, jež do sebe ještě před chvíli logicky zapadaly, teď už však probouzejícímu se člověku jejich vztah uniká. Zapomíná, a přesto tuší. Nekonečný horizont, do něhož jsou postavy zasazeny, připomíná surrealistická plátna, ale třetí (a čtvrtý?) rozměr v Rousově instalaci ještě zintenzivňuje tak dobře známý a přesto těžko popsatelný pocit, že zatímco se ve snovém světě vše zdá zcela jasné, v ploché každodennosti vkrádajícího se rána už tyto dimenze, jimiž spící prochází, nedokážeme uchopit. A tak je výsledná vzpomínka poněkud roztříštěná – možná si vzpomeneme na fragment rozhovoru, možná v ní probleskne obraz něčí tváře.

Pětikanálová projekce tak do galerijního prostředí přenáší moment zvláštního setkání, které je nedořečené, a přesto výpravné. Její monumentalita vzbuzuje otázku, zda jde o vytrácející se sen někoho, kdo zatím stále v klidu leží ve své posteli, nebo zda se jedná o ještě méně uchopitelný zážitek – vidění člověka, který se skutečně ocitl na „poušti“ a stal se svědkem podivuhodného dění. Je to celé fata morgana? Je přítomnost postav, které mezi sebou navzájem nemají zdánlivě žádný vztah, v této prázdné krajině čirým optickým klamem? Možná jí už kdysi jednou prošli, nebo se dokonce objevili úplně jinde.

Podobné iluzorní jevy obvykle vzbuzují dvojí reakci: úžas a pochybování. Jsme příliš racionální na to, abychom oněm obrazům uvěřili, zároveň ovšem příliš emocionálně založení na to, aby nás nefascinovaly. Rádi se zasmějeme nad absurditou photoshopových koláží krajiny, kterou bezděčně prolétává UFO, ale stejně se při představě, že by to mohla být skutečnost, mírně zachvějeme. Jenomže to, co nás nejvíce fascinuje – a o čem zároveň také nejvíce pochybujeme – nejsou ani tak plachetnice vznášející se nad oceánem nebo bludné oázy v poušti, ale to nejsamozřejmější a nejpodivnější zároveň: náš vlastní život, který plyne, když na něj nemyslíme, ale jakmile se na něj zaměříme, najednou nám uniká. Kdybyste se ocitli sami na poušti, co byste asi řekli? A komu?

Karina Kottová

související s
Zvuk z pouště

Sauna

Severský thriller, zasazený do kulis nově vzniklého sídliště Suomi Hloubětín, analyzuje politický potenciál vizualizací v současné architektuře. Dílo, rozkročené mezi architektonickou kritikou a uměleckou fikcí, ironizujícím způsobem líčí příběh místa plného historických paradoxů.

Program Keiko Sei pro speciální školu v Ústí nad Labem (2002)

Uvádíme pásmo programů, které v roce 2002 pro žákyně a žáky speciální školy v Ústí nad Labem připravila Keiko Sei se skupinou kolegů a přátel. Většinu stopáže natočili sami žáci jako součást hry, zaměřené na podporu jejich tvůrčího potenciálu a lidského i občanského sebeuvědomování.
01:03:23

Artlist: Talk - Katarína Hládeková

Cílem projektu Artlist: Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců.
0:14:59

REPKA

Video redakčního kolektivu Artyčok.tv nastavuje satirickou formou kritické zrcadlo své vlastní, nejen autorské práci. Mýtus geniálních bytostí z uměleckého světa, které nerušeně a svobodně tvoří lepší obraz všehomíra, těžkopádně a setrvale nabourává neodbytný leč skutečný svět, plný excelových tabulek, nevyřízených mailů, monitorovacích a výročních zpráv.

Pišvejc - Framed

Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.