Doněcká oblast je známá těžbou černého uhlí. Hornická města jsou však málo zdokumentovaná a jejich historie a odkaz je aktuálně ničen ruskou invazí. Výstava Poliny Davydenko ukazuje města východní Ukrajiny, jež každým dnem mizí v sutinách.
Jak žít v sousedství přibližující se frontové linie? Jednou z možných strategií může být snaha uchovat si tolik všednodennosti, kolik je jen možné. Instalace sestavená z velkoformátových diapozitivů a videa dokumentuje místa dobropiljského směru fronty. Pro tamní obyvatele tak uchovává vzpomínky, zatímco nám ostatním civilně reportuje nyní běžnou realitu místních lidí, s níž se dá lehce ztotožnit. Pro sebe samu Davydenko zkoumá způsoby, jak i po téměř třech letech ruské totální invaze mluvit o válce.
Polina Davydenko je interdisciplinární umělkyně. Žije a pracuje v Brně. Vystudovala Ateliér fotografie (pod vedením Ivarse Gravlejse) a Ateliér environmentu (pod vedením Barbory Klímové a Matěje Smetany) na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. V současnosti působí na FaVU. V její tvorbě se odrážejí témata války a její každodennosti, domova i válečného žurnalismu. Davydenko kombinuje umělecký výzkum, aktivismus a osobní vyprávění. Pracuje především s fotografií, videem, sochou a keramikou. Je členkou organizace Resistance Support Club, z. s., která pomáhá chránit nejen antiautoritářské dobrovolníky na frontě, ale i civilní obyvatelstvo a zvířata.
