PILGRIM - Letní seminář Potulné univerzity přírody 2024

 

Hlavní host: australská ekofilozofka Freya Mathews

12. až 18. srpna 2024

Toulcův dvůr, středisko ekologické výchovy

Podrobný program zde.

 

K semináři od Jiřího Zemánka

Žijeme v době antropocénu, v čase nepředvídatelnosti, zmatku a velmi nejisté budoucnosti – zaplavováni novými a novými zprávami o rychle postupující krizi klimatu a bezprecedentní ekologické degradaci Země – a také uprostřed chaotické geopolitické situace, spojené s hlubokou krizí demokracie. Přesto naše politika a ekonomika přehlíží varování vědců a dál setrvačně sleduje představu „pokroku“ na úkor planety – ničím neomezovaného ekonomického růstu lidské společnosti, založeného na extrémní spotřebě. Hrozba civilizačního kolapsu a destrukce života, před nimiž v důsledku takové krátkozraké praxe stojíme, naznačuje, že k řešení této krize nestačí jen vnější adaptace stávajícího systému – naléhavě potřebujeme proměnit jeho základní vzorce a hodnoty, „přepsat jeho operační systém“.

Řada předních myslitelů proto dnes zkoumá možnosti transformace současné neudržitelné civilizace, respektive navrhuje vytvořit civilizaci novou, která by vyrůstala z komplexní koexistence lidí s přírodním světem a která by slovy současné přední environmentální filosofky Freyi Mathews, hlavní lektorky našeho semináře, „na všech úrovních sloužila biosféře a podporovala ji“. Tito vizionáři rozvíjejí představu ekologické společnosti, založené „na soužití ke vzájemnému prospěchu“ (Glenn Albrecht); přicházejí s návrhy, jak současnou nefunkční a destruktivní mytologii pokroku, založenou na myšlence exploatace světa a bezbřehého hromadění bohatství, nahradit novou regenerativní mytologií symbiózy – koevoluční spoluprací lidí s více než lidským světem.

Na semináři jsme se seznámili s perspektivami takovéto proměny, jak ji líčí zmíněná Freya Mathews, která předložila dosud nejpropracovanější představu ekologické civilizace, americký filosof Jeremy Lent, australský filosof Glenn Albrecht, britský pedagog a kulturní aktivista Christian Wahl, britský architekt Michael Pawlyn, australská krajinářská architekta Julie Watsonová nebo vynikající britská ekonomka Kate Raworthová. Všichni zmínění autoři se shodují v tom, že od konceptu udržitelnosti, který sleduje pouhé zmírňování negativ, se musíme posunout k novému regenerativnímu paradigmatu, postavenému na jasné optimalizaci pozitiv, kdy vše, co budeme dělat bude mít čistý pozitivní vliv na život všeho živého kolem nás. Potřebujeme zkrátka nastartovat takový rozvoj, který bude podporovat rozkvět veškerého života.

 

O spolku PILGRIM

Občanské sdružení PILGRIM se soustřeďuje na pěstování holistického přístupu k osobnímu rozvoji, k přírodě a ke krajině a k formování lidské kultury. Zaměřujeme se na rozvíjení takového životního způsobu, v němž lidská společnost v kontextu všech svých aktivit sama sebe vnímá jako součást většího společenství živé země.

Toto obsáhlé společenství všech žijících druhů, které nás podporuje, živí a inspiruje v každém aspektu naší existence, představuje pro nás větší hodnotu a realitu, kterou je především potřeba rozvíjet a chránit; cítíme se být její součástí a vnímáme, že bez pěstování hlubších mezidruhových vztahů v rámci této velké integrální rodiny života nemůžeme dospět ke skutečné lidské zralosti. Její rozkvět je pro nás hlavním předpokladem zdraví a dlouhodobého úspěšného rozvoje samotné lidské společnosti.

 potulnauniverzita.cz  

 

 

Co nás staví proti přírodě

Základní příčinou toho, proč současná průmyslová civilizace demontuje a ničí pozemské systémy, je současný dualistický světonázor, o nějž se opírá, a který odděluje mysl od hmoty a připisuje ji výlučně lidem. Ale ještě víc než obsah našeho poznání, nás staví proti přírodě teoretické způsoby, charakteristické pro naši západní tradici, jimiž poznáváme.

 

Teoretické a strategické způsoby poznání

Teoretické způsoby poznání (charakteristické pro západní tradici) nás vedou ke vzniku dualistických a analytických pohledů na realitu, jež nás od ní oddělují. Naproti tomu strategické způsoby poznání (příznačné pro předagrární domorodé společnosti), které jsou ztělesněné a participativní, nás vedou k holistickému uchopení reality. Strategické způsoby poznání nám na vnitřní úrovni odhalují, že v jádru toho, co je, je povinnost, normativita, kterou autorka charakterizuje jako hluboký Zákon, z něhož je podle ní zřejmé, že úlohou člověka a všech ostatních bytostí je přispívat k neustálému vývoji živého kosmu.

 

Synergické formy ekonomické praxe a hluboký Zákon

Autorka v této své závěrečné přednášce předloží argumenty pro to, že moderní společnosti mají i dnes k dispozici nástroje, jejichž prostřednictvím lze obnovit strategické typy ztělesněného participativního poznání v podobě nových ekologicky zakotvených synergických forem ekonomické praxe, založených na přírodě, které na vybraných příkladech představí. Tvrdí, že na základě tohoto přístupu by naše lidské potřeby mohli být uspokojovány přírodními systémy takříkajíc zdarma.

 

Freya Mathews

Emeritní profesorka environmentální filozofie na La Trobe University v Melbourne (Austrálie). Její filozofie má kořeny v panpsychismu, v přístupu, který považuje mentalitu v přírodním světě za základní. K jejím hlavním zájmům patří rozvoj ekologické civilizace; domorodé (australské a čínské) pohledy na „udržitelnost“ a to, jakým způsobem by bylo možné tyto perspektivy adaptovat na kontext současné globální společnosti a usilovat o návrat člověka do divoké přírody. Kromě svých výzkumných aktivit spravuje soukromou rezervaci biologické rozmanitosti Barabungle Park na hoře Mt Korongo v severní Victorii. Je členkou Australské akademie humanitních věd. Z publikovaných knih: The Ecological Self (1991), For Love of Matter: a Contemporary Panpsychism (2003), Reinhabiting Reality: towards a Recovery of Culture (2005) a The Dao of Civilization / A Letter to China (2023). V češtině vyšly její texty ve sborníku Vše kolem mne jako já žije, cítí … (Pilgrim 2019) a v časopise Sedmá generace.

Činnost našeho těla spočívá v tom, že z proudu hmoty světa si skrze sebe samo dává život. Tím, že hmotu světa přeměňuje v sebe a předává jí dál svou vlastní substanci – to znamená, že ji činí poživatelnou – dává život i ostatním bytostem. Subjektivní zkušenost každého organismu je perspektivou, kterou má hmotné kontinuum reality samo o sobě, pokud jde o jeho touhu dávat život.

 

Andreas Weber

Německý biolog, filozof, biosemiotik a spisovatel, který žije v Berlíně. Vystudoval mořskou biologii a v Paříži spolupracoval s významným teoretickým biologem Franciscem Varelou; po roce 2000 působil též na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Weber se zaměřuje na přehodnocení našeho chápání života, klade si otázku, co je to život a jakou roli v něm hrajeme a rozvíjí představu nové kultury a politiky živosti. Být živý a podílet se na živosti představuje podle Webera v jádru erotický proces, jímž se naše já neustále proměňuje a rozvíjí skrze kontakty a vztahy s druhými. Z autorových knih: Alles fühlt: Mensch, Natur and die Revolution der Lebenwissenschaften (2007) – česky: Cítí, tedy je (Malvern 2022); a Matter and Desire. An Erotic Ecology (2017) – česky: Hmota a touha: Erotická ekologie (Malvern 2023). 12. dubna 2013 participoval Andreas Weber (spolu s Davidem Abramem ad.) na semináři „Poetika živého světa“ v Divadle Kampa v Praze, který organizoval spolek Pilgrim s thinkOya. V loňském roce (2023) byl hlavním lektorem semináře Anima Animalia a práva přírody, organizovaném spolkem Pilgrim v Horním Maršově.

 

Glenn Albrecht, Jeremy Lent a další dnes tvrdí, že se potřebujeme dostat za antropocén, který zviditelnil bezprecedentní ničivý vliv lidí na planetární ekosystémy. Abychom se dokázali jeho negativním trendům vyhnout, potřebujeme vize a memy jiné budoucnosti. Glenn Albrecht navrhuje, abychom tuto novou éru nazvali symbiocén a předkládá argumenty pro rozvoj symbiotického a kooperativního modelu společnosti, sumbiokracie, v níž lidé jednají ve prospěch vzájemných vztahů na Zemi ve všech měřítkách. Analogický model civilizace, založené na rozpoznání, že zdraví a blahobyt mají fraktální charakter, a že prospěch každého člověka je fraktálně spojen se zdravím celého světa, rozvíjí Jeremy Lent. Ten na své přednášce představí svůj model a seznámí diváctvo s některými kapitolami své knihy The Web of Meaning.

 

Jeremy Lent

Filosof, spisovatel a zakladatel neziskového Institutu liologie Jeremy Lent se usilovně snaží přispět k celkové změně současného směřování lidstva. Tvrdí, že dnešní krize udržitelnosti není nevyhnutelným důsledkem lidské přirozenosti, ale že je kulturně podmíněná — je produktem určitých mentálních vzorců, které je možné přetvořit. Ve své “liologii” (z čínského pojmu “li”- organizující principy) nabízí rámec pro nový světonázor, který vyplývá z naší existence zakotvené v přírodním světě: způsob života, který je integrovaný, ztělesněný a hluboce propojený. Je autorem novely The Requiem of Human Soul (Libros Libertad 2009) a dvou vysoce oceňovaných průkopnických knih The Patterning Instinct: A Cultural History of Humanity’s Search for Meaning (Prometheus Books 2017) a The Web of Meaning: Integrating Science and Traditional Wisdom to Find Our Place in The Universe (New Society Pulblishers 2021).

Společné splétání sítě významu mezi filozofem Jeremy Lentem, filozofem a biosemiotikem Andreasem Weberem a účastníky semináře o cestách rozvoje ekologické civilizace.

 

Jeremy Lent

je americký filozof, pedagog a spisovatel, zakladatel Deep Transformation Network. Je také autorem knih The Patterning Instinct a The Web of Meaning.

Andreas Weber

je německý biolog a biosemiotik, autor knih Cítí, tedy je a Hmota a touha: Erotická ekologie.

 

Betonové džungle, které obýváme, nás často vzdalují od přírodních rytmů, které kdysi vedly naše předky. Přesto i uprostřed městské krajiny přetrvává volání divočiny, které nás nutí znovu objevovat naše vrozené spojení se zemí. Ukážeme si, jakým způsobem můžeme v přírodě zažívat podporu, aniž bychom jí škodili; čím nás může příroda obohatit a co můžeme udělat my pro ni z hlediska duševního i fyzického zdraví. Rozkvétat v přírodě můžeme mnoha způsoby.

 

Adam Táborský

Vystudoval psychologii, sociologii, politologii a veřejnou politiku. Působí jako psycholog a psychoterapeut na Centru krizové intervence v Psychiatrické nemocnici Bohnice, Psychosomatické klinice Tulsia a projektu Terapie mezi stromy, kde organizuje výcviky v ekopsychoterapii. Pravidelně přispívá do časopisu Psychologie dnes. V nakladatelství Portál vydal knihu Terapie mezi stromy o přírodě a duševním zdraví.

 

Přednáška představí koncept sociálního metabolismu jako způsob, jak uvažovat o interakci člověka a mimolidské přírody. Probereme, proč jsou města „nenasytná“ a závislá na zdrojích zvenčí a jak se tato metabolická nerovnováha promítá na společenskou a individuální úroveň. Na závěr zmíníme agroekologický urbanismus jako vizi, jak i ve městech uzavírat cykly živin a podporovat spojení s půdou.

 

Lucie Sovová

vystudovala Environmentální studia, Estetiku a Sdružená uměnovědná studia na Masarykově univerzitě v Brně (2015). Po stáži v nizozemské RUAF Foundation (Resource Centre for Urban Agriculture and Food Security) docenila českou tradici samozásobitelského zahrádkaření. Ve své dizertaci zkoumala, jak brněnské městské zahrady fungují jako zdroje potravin a alternativní ekonomické prostory. Práci nazvanou „Grow, share or buy? Understanding diverse economies of urban gardeners“ obhájila v roce 2020 na Katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity a na Rural Sociology Group Wageningen University v Nizozemí. Na poslední jmenované škole aktuálně pracuje jako odborná asistentka: věnuje se vzdělávání a výzkumu v rámci témat ekonomických alternativ v oblasti potravin a zemědělství, zejména pak v prostoru střední a východní Evropy.

Syntropické zemědělství je zemědělství, které se učí od planety Země, makroorganismu s vlastní inteligencí. Inspiruje se přírodními procesy tak, aby přinášelo vysoce produkční, přírodě blízké agroekosystémy, které podporují nárůst biodiverzity, zrychlují proces tvorby půdy, dokáží si poradit se suchem i povodněmi a zmírňují klimatickou změnu skrze ukládání obrovského množství uhlíku do půdy. V neposlední řadě syntropické zemědělství usiluje o proměnu společenského paradigmatu ve smyslu posunu od kompetice a oddělenosti ke spolupráci a harmonii a k návratu člověka na jeho pravé místo uvnitř ekosystému.

 

Elsa Šebková

Je designérkou jedlých lesních zahrad, studentkou Farmářské školy se specializací na ekologické pěstování zeleniny a od ledna 2023 rovněž studentkou syntropického zemědělství (Ernst Gotsch, Brazílie; Ecotop Foundation, Bolívie; Juan León, Kolumbie). Setkání se syntropickým zemědělstvím, jež v sobě spojuje hluboce promyšlené techniky pěstování postavené na vědeckých poznatcích s viděním planety Země jako živého makroorganismu s vlastní inteligencí a fascinujícími autoregenerativními mechanismy, pro ni mělo zásadní význam a poznatky tohoto zemědělství přiblížuje lidem v naší zemi. Je přesvědčená, že člověk může žít v souladu s přírodou, že esencí veškerého života je společně pečovat o rozkvět dalšího života. Říká: „Pokud se nám podaří spojit se s inteligencí, uvnitř níž se nacházíme, dokážeme znovu zazelenit i pouště“.

Architekti a designéři dnes objevují, že je pro nás kriticky důležité učit se od přírody. Britský architekt Michael Pawlyn rozvíjí koncept biomimiker, což je druh ekologického designu inspirovaného způsobem řešení funkčních problémů v biologii, který nám - podle něj - může umožnit vyřešit řadu současných neudržitelných dilemat a přejít z průmyslového do ekologického věku lidstva. Přednáška posluchačstvo seznámí také s domorodými technologiemi, založenými na přírodě, které architektka a enviromentalistka Julie Watsonová nazvala Lo-TEK. Podle ní by se z nich mohla zrodit nová symbiotická vize designu, který by mohl naše města učinit odolnými. Přednáška se zastaví i u baubiologie mnichovského architekta Ferdinanda Ludwiga a u nových městských lesů.

 

Jiří Zemánek

Historik umění, kulturní aktivista a překladatel. Jako historik umění působil v několika státních galeriích, naposledy ve sbírce moderního a současného umění NG v Praze. Spoluzakladatel spolku Pilgrim (s Tomášem Hrůzou v roce 2006). Založení spolku inspirovala výstava „Od země přes kopec do nebe… O chůzi, poutnictví a posvátné krajině“ (SČG Litoměřice 2005), věnovaná K. H. Máchovi a C .D. Friedrichovi. V roce 2014 založil v Pilgrimu s Alenou Malíkovou Potulnou univerzitu přírody (PUP). Zabývá se praxí poutnictví a organizuje každoroční květnová a srpnová putování a semináře PUP, včetně dalších edukativních procházek (Deep Time Walk) a aktivit. Zabývá se souvislostmi mezi ekologií, kosmologií a spiritualitou a ekologickou transformací současné kultury. Jako překladatel uvádí do českého prostředí myšlenky filozofů Davida Abrama, Thomase Berryho a Freyi Mathews.

Znovuzpřítomnění Vltavy v Holešovickém meandru je jedním z hlavních leitmotivů vítězného soutěžního projektu přírodního parku pro Maniny a Rohanský a Libeňský ostrov, které v přednášce přiblížil jeden z jeho hlavních autorů arch. Michal Fišer (třiarchitekti). Kvalitu nízko posazených pohledů do dálky se projekt snaží znovu vyjevit remodelací části terénu a rekompozicí středního a vyššího patra vegetace. Ve výsledném přírodním parku nabídne Rohanský a Libeňský ostrov díky své jedinečné poloze v krajině řeky a stopám historie velmi pestrou mozaiku atmosfér. Vznikne logicky jiný hybridní přírodní prostor, který obohatí typologickou škálu tradičních karlínských parků, transformované Štvanice a Trojské kotliny. Území parku vytvoří logický provozní mezičlánek mezi budoucí Povltavskou promenádou a historickým centrem Prahy.

 

Michal Fišer

Absolvent ČVUT Fakulty architektury Praha a AVU Praha, Školy architektury prof. Emila Přikryla, autorizovaný architekt ČKA. V roce 2002 spoluzaložil vlastní platformu třiarchitekti. Je autorem řady projektů pro soukromé klienty a veřejné zadavatele v oblasti urbanismu, pozemních staveb a krajinářských úprav různého měřítka, od strategického plánu po detail městského mobiliáře. Častým zadáním jsou projekty otevřených veřejných i neveřejných prostranství. Tvoří v multidisciplinárních týmech spolu s krajináři, dopravními inženýry, vodohospodáři, často také spolupracuje s výtvarníky, historiky, zahradníky. Je spoluautorem projektu revitalizace břehu Ohře v Kadani (Nábřeží Maxipsa Fíka), nominovaného na cenu Mies van der Rohe Award 2011. Přijímá účast v architektonických soutěžích jako soutěžící nebo jako porotce.

 

 

Kamera, zvuk a střih úvodní reportáže: Jakub Kučera

Natočení a editace přednášek A. Táborského, L. Sovové, J. Zemánka a M. Fišera: Jakub Kučera

Editace publikace: Tereza Špinková, Alžběta Bačíková

Publikováno: 31. 12. 2024