Odchylky od standardizované normy jsou vždy vnímány jako cizí, jiné, nenormální, jedovaté. Nejsme ale všichni trochu pokřivení? Jsme naočkováni různými látkami, promícháni s materiálem svého okolí, plní mikroplastů, antibiotik, cizích těl, parazitů, hormonů,...
A co kdyby norma začínala právě tam, kde rozkvétá tisíc květů odlišností?
Komponovaná událost, která propojuje různé manifestace tělesnosti s koncepty, které tělesnou totalitu a normalitu narušují. Událost, která na těle staví i tělo využívá. Událost, ve které se těla umělkyň*umělců setkávají s těly publika. Událost, ve které je možné se pohybovat, volit si směr a úhel pohledu, dotknout se (sebe)? Fyzická blízkost už dlouho nebyla bezpečná. Je přece úplně normální mít tělo! Ať je jakékoliv!
