„Podobně jako v případě slavné slovinské skupiny Laibach, i jeho dílo reprezentuje chůzi po velmi tenké linii mezi mravním a zvráceným čtením dějin či soudobého globálního dění, jež nejsou na první pohled zcela jednoznačně rozlišitelná.“
Dragoljub Raša Todosijević (* 1945) je srbský umělec patřící do první generace neoavantgardních umělců tzv. nové umělecké praxe sedmdesátých let. Společně s Marinou Abramović patří k nejvýraznějším umělcům bývalé Jugoslávie a dnešního Srbska. Témata a strategie Todosijevićových děl ze sedmdesátých let odpovídají zájmům našich umělců (Petr Miler, Petr Štembera a Jan Mlčoch) o práci s vlastním tělem v politickém smyslu. Jeho pozdější konceptuální práce se vztahují k rudimentálním otázkám historie a našemu vztahu k ideologiím v nejširším smyslu.
Výstava je koncipována do prostorů Domu U Kamenného zvonu, přičemž spodní patro je věnováno jeho starším pracím ze 70. let, vztahujícím se k domácí analogické produkci akčního umění. Patro horní pak je věnováno výběru z jeho akvarelů (Gott liebt die Serben, Depresivna apstrakcija) a Deníku, jehož variace byla vystavena na Benátském bienále v roce 2011, s nímž vyhrál hlavní cenu za národní pavilon. Jeho instalace jsou reprezentovány obrovským dílem ze série Gott liebt die Serben, která sestává ze stolů tvořících obrovský hákový kříž – součástí instalace je provedení společné večeře.
V nejširším rámci Todosijevićova výstava a jeho celoživotní umělecká praxe balancují na hraně možností čtení rozličných symbolů pocházejících z dějin, naší současnosti či z uměleckého provozu samotného. Podobně jako v případě slavné slovinské skupiny Laibach, i jeho dílo reprezentuje chůzi po velmi tenké linii mezi mravním a zvráceným čtením dějin či soudobého globálního dění, jež nejsou na první pohled zcela jednoznačně rozlišitelná. Tak jako je těžké orientovat se v současnosti a jejích projevech v podobě globálních politických fenoménů, nabízí i Todosijevićova umělecká praxe plná významových rozporů její možnou protiváhu a protiklad sloužící k orientaci v ní.
