TAMARA MOYZES

umělci Tamara Moyzes
tagy aktivismus dokumentární fikce náboženství romská emancipace
kamera Sikora Erik, Tasovská Klára
zvuk Sikora Erik, Tasovská Klára
střih Tasovská Klára
interview Sikora Erik, Tasovská Klára
kategorie Profily
publikováno 13. 11. 2009
jazyk Česky / English
embed link icon

  Ľudia v jej fiktívnych dokumentoch nie sú herci a ich umelecká „rola“ je len zvýraznením a domyslením ich reálneho postavenia. Na formulovanie súčasných spoločenských kontroverzií volí autorka zmes dokumentárnych, patetických a humorných záberov. Parodické spracovanie je však stratégiou, ktorá situáciu neodľahčuje, skôr prezentuje výbušný obsah v pre nás stráviteľnej podobe.

související s
TAMARA MOYZES

Kateryna Khramtsova

Kateryna Khramtsová natočila krátkometrážní dokument o nebinární performerce a vojačce nazvaný Qirim (2023), který se objevil na mnoha tuzemských i zahraničních filmových festivalech. V doprovodné eseji jej Kryštof Kočtář představuje v kontextu autorčiny umělecké tvorby.

Korektivní vztahy: Bad Trip

Video Kateřiny Konvalinové Korektivní vztahy: Bad Trip je inspirováno změněnými stavy vědomí, novodobou mystikou a fenoménem tzv. formující události, čímž se rozumí silný osobní prožitek, který zásadně proměňuje naši reflexi sebe sama i okolního světa.
01:05:08

Otevřená cesta

Výstava Otevřená cesta / The road is open / Phundrado drom a tradiční kultura Romů v ní zobrazená, se stává odrazovým můstkem pro konverzaci tří romských osobností o podobách romipen, vlastních kořenech a významu etno emancipačního hnutí na současnou kulturu Romů.
0:14:59

REPKA

Video redakčního kolektivu Artyčok.tv nastavuje satirickou formou kritické zrcadlo své vlastní, nejen autorské práci. Mýtus geniálních bytostí z uměleckého světa, které nerušeně a svobodně tvoří lepší obraz všehomíra, těžkopádně a setrvale nabourává neodbytný leč skutečný svět, plný excelových tabulek, nevyřízených mailů, monitorovacích a výročních zpráv.

Jan Freiberg

Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.