O času a vodě

umělci Antonín Novák, Lucie Nováčková, Lucia Sceranková, Anna Jožová, Tereza Severová, Polina Khatsenka
kurátor Nina Moravcová
místo Roudnice nad Labem
tagy aktivismus příroda textil zvuk
ůčinkující Nina Moravcová
kamera Jan Vosýnek
zvuk Jan Vosýnek
střih Jan Vosýnek
interview Jan Vosýnek
kategorie Reportáže
publikováno 20. 7. 2025
délka 0:06:16
jazyk Česky / English
embed link icon

„Řeka se leskne. Stromy a květiny se v ní odrážejí. Kdesi pod klidnou hladinou řeka tají skryté hloubky. Stejně jako lidé.“ 

(úryvek z dětské knihy Co je to řeka? Moniky Vaicenavičiene)

 

Skupinová výstava připravená na míru prostoru roudnické galerie v sobě propojuje téma vody a paměti. Toto téma nahlíží z různých perspektiv skrze aktuální tvorbu šestice tvůrců mladší a střední generace, která je charakteristická širokou škálou výtvarných médií. Monumentální i komornější prostorové instalace vybrané pro tuto výstavu vstupují do dialogu mezi sebou navzájem, ale i se specifickým klenutým prostorem galerie, někdejší barokní jízdárny.

Intermediální umělkyně Tereza Severová se ve své umělecké práci již několik let věnuje tématu krajiny a otázce, jakým způsobem se média a nové technologie propisují do našeho vnímání prostředí, ve kterém žijeme. V posledních dvou letech se začala hlouběji zabývat tématem vody. V prostorové instalaci Soutok (2023) zkoumá vizuální a obsahové souvislosti, které nachází při zkoumání makro a mikrostruktur.

S úvahami Terezy Severové se v mnoha ohledech protíná aktuální tvorba intermediální umělkyně a fotografky Lucie Scerankové. Ta ve své tvorbě reflektuje téma vody už několik let, v poslední době pak především v souvislosti s lidským tělem. Její aktuální umělecký výzkum se upíná k paměti našich vlastních těl v souvislosti se substancí, která je definuje. Téma tekutosti však rezonuje i s autorčinými dlouhodobými úvahami o fluidní podstatě digitální fotografie, jak dokládá její velkoformátová 8 metrů dlouhá fotografie The View vybraná pro tuto výstavu. Právě do dialogu s ní vstupuje soubor skleněných objektů ze série Chrono a Kairo designérky a vizuální umělkyně Anny Jožové. Objekty vnímané, skrze zavěšenou fotografii Scerankové působí jako oblázky na dně řeky. Svou vizualitou „… odkazují k dávným horninám, do kterých jsou místy vrostlé prvky organického nebo anorganického původu a v jejichž prohlubních zamrzla voda.“ Můžou však evokovat také „fosílie z prehistorických dob“.

K této vrstvě kolektivní paměti se ve své práci vztahuje také Lucie Nováčková. Její monumentální textilní instalace Vnitřní fraktál (2008) vznikla kombinací malby a specifické tkalcovské metody, k níž dospěla dlouhodobým studiem starých rukodělných technik během svého rezidenčního pobytu v Polsku. Práce Ikat tak v sobě propojuje téma paměti v odkazu k tradičním řemeslným technikám předávaným z generace na generaci s tématem vody a zavádí nás tak k samé podstatě této specifické lidské činnosti.

Stejně jako vodní masa brázdí povrch krajiny, ponese se také galerijním prostorem zpracovaný hydrofonický záznam z multikanálové zvukové instalace Sonického hyperobjektu Elbe-Labe multimediální umělkyně Poliny Khatsenky. Nejmladší ze šestice vystavujících Antonín Novák svou objektovou instalací s názvem Začněme s vodou zahájí živý mezigenerační dialog s díly klasiků české moderní krajinomalby ze sbírek roudnické galerie.

 

související s
O času a vodě

Absence ve Videoarchivu 5 – Hodné holky nezlobí: intimita jako nástroj subverze

Tereza Fousek Krobová připravila pátý díl pořadu Absence ve Videoarchivu, který se věnuje tématu intimního a veřejného prostoru z perspektivy několika českých umělkyň a uskupení.
0:07:02

Symptomy budoucnosti

Lithium je tady od počátku vesmíru. Je to nejlehčí a nejstarší kov na světě, který dříve sloužil jako lék na dnu a později jako úleva pro osoby s bipolární poruchou. Dnes má jeho využití v bateriích pomoci v přechodu k udržitelné energetice a dopravě. Lithium ovšem bude potřeba v nemalém množství vytěžit, proti čemuž protestují lidé po celém světě i v Krušných horách.
0:13:06

POHYB-ZVUK-PROSTOR

Kozmické louky, jedna z posledních dvou záplavových oblastí na Opavici, tu stojí jako křehká paměť vody i svědectví o krajině, které umí dýchat spolu s řekou.

Cena Jindřicha Chalupeckého 2025 – profily laureátek a laureáta

Mezinárodní porota ocenila Cenou Jindřicha Chalupeckého 2025 dvě umělkyně a jednoho umělce: Barboru Lungovou, Karolínu Rossí a Dominika Adamce. Poprvé byly oceněny umělkyně mimo původní věkový limit, který byl zrušen v roce 2023.  
0:13:06

POHYB-ZVUK-PROSTOR

Kozmické louky, jedna z posledních dvou záplavových oblastí na Opavici, tu stojí jako křehká paměť vody i svědectví o krajině, které umí dýchat spolu s řekou.
0:08:59