Ptačí znamení ~ Potíže ve vzduchu
V říši, kde je pravda to, co si lidé myslí, že je pravda, Vėja našla umírající sovu. Zatímco Vėja svou péčí přivedla ptáčici zpět k životu, naučily jedna druhou navzájem své jazyky. Dokázaly spolu komunikovat, i když obě věděly, že část toho, co si řeknou, bude vždy ztracena/nesdělena/nepochopena.
Sova Vėji řekla několik věcí*:
Ptáci se skládají z příběhů.
Žádný pták nikdy neumře, i kdyby umřel.
Všichni ptáci, kteří kdy žili, mají společnou paměť.
Ptáci naučili lidi, jak ze skalnatých hor stavět svá města.
Od lidí se ptáci naučili:
- myšlenku jmen;
- představu „budoucnosti“: jakési nové země hojnosti, která přijde nahradit tu starou;
- představu času, který se vynořuje z prostoru;
- představu posmrtného života, kterou si přizpůsobili k obrazu svému jako zemi, kam létají mrtví ptáci. Mnoho ptáků do této země odletělo a vrátilo se z ní;
- trik s představou, že svět by mohl být jiný, než je, a proto si přát, aby byl. Přálx bychom si, aby nikdy nepřišlx přes hory, přes řeku, přálx bychom si, aby vůbec nepřišlx.
Když se sově vrátilo zdraví a mohla odletět, dala sova Vėji místo rozbitého oka nové. Oko zevnitř zářilo.
~~~
*Jedná se spíše o interpretaci než o přímé podání ptačí řeči. Pokud byla ptačí řeč nahrazena
lidskou, významově i účinkem odlišnou, je to proto, že jiná možnost neexistovala.
