Struktura jakékoli populace se mění díky třem demografickým procesům: porodnosti, úmrtnosti a migraci. Demografie ukázala, že moderní populace ve svém vývoji tendují k tzv. demografické transici, která ve stručnosti znamená, že historicky vysoké míry porodnosti a úmrtnosti se postupně snižují (byť ve fázovém posunu, kdy se úmrtnost
snižovala rychleji než porodnost, což vedlo k populačnímu růstu), aby na konci transice byla porodnost i úmrtnost na nízkých a vyvážených hodnotách (blíže k tomu viz např. Rabušic 2001). Jelikož nízká úmrtnost se stává univerzálním faktem moderních společností, je z dlouhodobého hlediska, jak ukázal již v šedesátých letech Coale (1964), s touto nízkou úrovní úmrtnosti kompatibilní pouze nízká porodnost – jinak by se populace zeměkoule rozrostla do fyzicky nezvládnutelných rozměrů. A jelikož nízká porodnost produkuje populační stárnutí, je tento jev zákonitým efektem ukončené demografické transice – rodí-li se relativně málo dětí a úmrtnost je stabilizována (nebo se dokonce dále snižuje), dostává věková struktura populace urnovitý tvar s malými podíly mladé populace a vyššími podíly populace seniorské.
Citát z textu: STÁRNUTÍ POPULACE JAKO POHROMA NEBO JAKO SOCIÁLNÍ VÝZVA?
PROF. DOC.PhDr. LADISLAV RABUŠIC, CSc.
ŠEDÁ REVOLUCE
umělci | Vasil Artamonov, Alexey Klyuykov |
místo | Galerie Půda |
kamera | Jaroslav Kotting |
zvuk | Jaroslav Kotting |
střih | Jaroslav Kotting |
interview | Jaroslav Kotting |
kategorie | Reportáže |
publikováno | 26. 3. 2009 |
jazyk | Česky / English |
embed | ![]() |