Michal Cáb (*1980) se ve své tvorbě pohybuje mezi zvukem a obrazem, nenápadným aktivismem a přirozenou pokorou, invenčními spolupracemi i soustředěným osamělým během. Hraje, učí a pracuje s otevřeným softvérem (PD), kódem a zpětnou vazbou. Během svých audiovizuálních performancí klade stejný důraz na hluk i ticho a radikálně interpretuje jejich estetickou kvalitu.
Ve třináctidílném cyklu audio-rozhovorů, které vznikaly během podzimu 2013, hovoří Johana Švarcová s výtvarnými umělci, kteří ve své tvorbě různým způsobem využívají “nevizuální prvek” – zvuk. Pro některé z oslovených umělců je právě práce se zvukem, sound art, vývoj nástrojů (hardware i software), radio art nebo zvuková instalace hlavní oblastí zájmu. Jiní naopak nakládají se zvukem nebo zvukovou stopou (například u videa) funkčně a po svém.
