Prostory narace

Idea výstavy vychází z jistých společných tendencí u řady děl, která stojí na hraně instalačního umění, procesuálních pozůstatků a ohledávání narativních struktur. Divák se zde stává aktivní spojnicí – čtenářem fragmentálního textu, který se snaží složit do pro něj smysluplného celku. Dílo samo, či alespoň struktura znaků, jež ho tvoří, se stává scénou pro děj – stojí vlastně mezi narativitou textu a mimezí divadla.

související s
Prostory narace

01:19:33

Haptická umění a estetika doteku - přednáška filosofa Luca Marchetti

Opomíjení dotyku se odráží nejen v chudé slovní zásobě pro popis hmatových prožitků, ale i v omezeném chápání toho, jak může tento smysl obohacovat estetickou zkušenost.
0:06:59
0:14:19

Lucia Sceranková - Membrána

O její tvorbě se nemusíme obávat mluvit jako o tvorbě kontemplativní – a to i těch případech, kdy je klid vystřídán neklidem a vzrušenými dramaty.      
0:05:57

Tento svět, jak ho vidíme, právě mizí

Majitel sídla – symbol nadřazené racionality a falešné jistoty – si neuvědomuje, že svět, do něhož patřil, přestává existovat.

Zprávy z Oikos: Alma, Diamon, melogové a gulmy

Vítejte v Oikos. Oikos je dům, který dýchá a vrní. Prorůstají jím větve, které, společně s jeho obyvatelkami a obyvateli udržují dům v chodu. Žijí v něm obři, holohlavé mořské panny, měňavci, vrány s antracitovými plášti, Johan, nerozlučná dvojčata, Erlenah, která zavírá dveře na řetízek, Ama, která zná všechny druhy léčivých rostlin, Pragma, s problémy dobře schovanými pod kobercem, Tarván s dvěma rybími ocasy, ale také Diamon, netvor, který na sebe bere podobu našich nejhorších úzkostí a obav. Žije v něm také Alma, autorka této výstavy a knihy.
0:04:45