Pedro Barateiro

umělci Pedro Barateiro
kurátor Markéta Stará
místo _Neurčené město
tagy paměť jazyk V angličtině postkolonialismus divadlo kapitalismus
ůčinkující Pedro Barateiro
kamera Martim Condeixa
zvuk Martim Condeixa
střih Martim Condeixa, Markéta Stará
interview Markéta Stará
kategorie Profily
publikováno 14. 7. 2014
jazyk Česky / English
embed link icon

Pedro Barateiro je jedním z předních představitelů mladé generace portugalských umělců. Jeho tvorba jde napříč širokou škálou médií, počínaje performativními přesahy, přes instalaci, sochu, film či například kresbu. Jeho praxi lze vnímat ve dvou, často se prolínajících liniích. Tou první je práce s nalezeným, často archívním materiálem, který spíše nežli k dokumentárním účelům, či manifestaci minulé doby, využívá Barateiro k sestavení vlastních narativů a myšlenkových scenérií. Témata, která se opakovaně objevují v této tvorbě často vycházejí z období modernity, počátků neoliberalismu, následného postmoderního a post-koloniálního proudu a přímého vlivu těchto period na současné společenské a politicko-ekonomické uspořádání.

Druhá ze zmíněných tvůrčích linek se zabývá otázkou “diváctví” a rozdělením moci ve vztahu autora (tvůrce), díla a jeho diváka. Komplexní instalace, často komponované z mnoha částic – předmětů a na sobě závislých objektů, poukazují a zároveň narušují ideu rigidního rozdělení rolí na pasivní vs. aktivní, vypravěč vs. divák. Instalace Pedro Barateira jsou jakousi demokratickou scénu, či na možnost demokratického sdílení a spolu-utváření poukazují a to nejen v kontextu výtvarné praxe, ale zejména v kontextu dnešní společnosti a jejího ekonomicko-politického uspořádání.

související s
Pedro Barateiro

0:06:16

All that is solid melts like my blush after a long shift

Výstava zkoumá dynamiku vyhoření, odcizení a reprezentace v kontextu pozdního kapitalismu a zaměřuje se na formování subjektu v prostředí, kde autenticita není pevně danou esencí, ale neustále vyjednávaným konstruktem. Identita se v tomto kontextu mění v transakční komoditu, kde se hranice mezi sebeprezentací a přizpůsobením pozvolna rozpouštějí. 

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.
0:05:41

Galerie 105 / Neviditelné vrstvy

Každý prožitek je ovlivněn těmi předchozími, každý pohled v sobě nese ozvěny pohledů dřívějších. 

Komnaty ozvěn

Konfrontace ve veřejném prostoru se vyostřují. Protesty nabírají na síle, ve společnosti vzrůstá napětí jako reakce na ohrožení, roztočená emoční centrifuga silných přesvědčení. Pravdivost přesvědčení se opírá o sdílené emoční prožívání. Hněv, beznaděj, lítost, úzkost, soucit; emocionální pojítka sounáležitosti.
0:05:00

Galerie města Třince / Štěstí pěstí 

Mechanismus rozhodování, jenž se tváří logicky a pevně ale ve skutečnosti podléhá neviditelným faktorům mimo kontrolu. Ve videu, utvářejícím jednu část výstavní scény, se tento princip přímo propojuje s hesly z prostředí kasin a hazardních her, například s odkazem na ruletu.
0:16:00