V roce 1969 se několik hippies usadilo na ostrově Kauai na Havaji, kde postupně vznikla širší komunita lidí. Základ tvořili mladí Američané z pevniny, stíhaní za potulku, za které nabídl nejprve kauci a posléze je pozval na svůj havajský pozemek bratr Elizabeth Taylorové, Howard. Komunita tu fungovala a rozrůstala se celých osm let.
Skládala se ze širokého spektra lidí od zmíněných hippies přes surfaře, volnomyšlenkářské rodiny až po veterány z Vietnamu. Ti všichni bydleli v domech na stromech a samozásobovali se potravinami. V roce 1977 se místní vláda rozhodla zlikvidovat tuto utopickou vesnici a realizovat na jejím místě veřejný park. Místní policie zapálila chatrné stavby a jejich 120 obyvatel muselo čelit novým životním podmínkám. John Wehrheim zachytil v sedmdesátých letech jejich život na více než stovce výjimečných snímků. O čtyři dekády později vznikla kniha a také film, který byl v roce 2019 aktualizován o výpovědi tehdejších obyvatel tohoto vysněného ráje. Výstava přináší kompletní soubor Wehrheimových fotografií a také dokumentární film na stejné téma, které v současné situaci může být dvakrát aktuálnější než před pandemií. Lidé zde utvořili soudržnou komunitu, aniž by byli sešněrování oficiálními regulemi a vedli pro nás velice inspirativní, úsporný životní styl.
