Struktura systému obrazů je druhá výstava z celoročního cyklu "Rozhovory o reprodukcích", který iniciovala Hana Buddeus. Do toho celoročního cyklu přizvala Adélu Svobodovou, dále pak Zbyňka Baladrána a Megan Forbes. Každý z oslovených má na starost jednu z výstav.
Jak můžeme přemýšlet o reprodukci v rovině vizuálního čtení obrazu?
Co vidíme na reprodukci kromě zobrazeného? Je to iluze, systém?
Oklamání naší sítnice? Jak vypadá reprodukce množící se počtem zhlédnutí?
Jak se reprodukuje kniha v čase? Dá se přenést hodnota z reality do tištěného obrazu?
Obraz je nejen nositelem zobrazeného, ale i záznamem procesu, který jej formoval. Nejde jen o neutrální otisk reality, ale také o strukturu, jejíž materiálnost a pravidla nesou význam.
Právě tato rovina rozhodnutí „jak“ – způsob zobrazení, tisku, formátu – je moment, který mě zajímá. Obraz jako otisk systému.
Nejčastěji používané technologie tisku reprodukcí jsou založené na tiskovém rastru, který můžeme chápat i jako svébytný vizuální jazyk, jehož základem je tiskový bod. Na rozdíl od jazyka psaného se z bodů neskládají slova, ale jednotlivé obrazy. Výsledný obraz vnímáme nejen jako povrch určený k prohlížení zobrazeného. Stává se strukturou, kterou lze analyzovat a číst. Rozhodnutí o velikosti reprodukce, tiskového bodu, hustotě sítě nebo spektru tiskových barev určuje, co vidíme.
K úvahám a spolupráci na výstavě jsem přizvala umělce Jana Nálevku, který pro Galerii Kurzor připravil instalaci s názvem Emise (2026), praxi AAAAA4 („A4“) s projektem Axiom Please (2025) a Iana Mikysku, který se na otevření výstavy představí se svou zvukovou performancí s názvem Reprodukce, replika, kopie (2026).
Adéla Svobodová
Jan Nálevka Emise
Na základě ilustrace ze 17. století bylo pomocí umělé inteligence vygenerováno tisíc individuálních digitálních obrázků tulipánů, které byly vytištěny na černobílé tiskárně. Tělo každého tulipánu bylo následně okótováno modrým popisovačem na půdorysu standardního linkovaného papíru. Vzhledem k tomu, že každý tulipán je tvarově individuální, vznikl na každé kresbě originální čárový kód popisující tvar digitálního kódu, jímž samotný obrázek je. Série je inspirována první popsanou velkou investiční bublinou v Nizozemsku v 17. století, kdy kvůli spekulacím astronomicky vzrostly ceny cibulí tulipánů, až dosáhly hodnoty domů. Následoval kolaps trhu, panika a prudký pád cen provázený bankroty, finančními ztrátami a dlouhodobou nedůvěrou v nizozemské společnosti. Aktuálně probíhající boom umělé inteligence spojený s astronomickými investicemi reprezentujícími spekulativní kapitál současnosti se značně velkými riziky přináší i obavy z investiční bubliny. Kresby pak symbolicky představují emisi kvazi akcií umělé inteligence. Instalace kreseb je doplněna AI videoanimací. Všechny vygenerované obrázky tulipánů se jeden po druhém kontinuálně prolínají, květina se pohybuje a proměňuje. Umělá inteligence spotřebuje extrémní množství energie a vody. Digitální květina ožívá nejen díky elektrické energii, ale prakticky je i fyzicky zalévána.
Adéla Svobodová Nothing Odd Will Do Long
Projekt Nothing Odd Will Do Long tematizuje předchůdkyni experimentálního románu, knihu Život a názory blahodárného pana Tristrama Shandyho od Laurence Sterna. Název instalace je převzatý od britského spisovatele Samuela Johnsona, který těmito slovy – „Nothing Odd Will Do Long“ [Nic zvláštního netrvá věčně] – v roce 1776 Sternův román okomentoval. Na ofsetem vytištěných složkách britského formátu Foolscap prezentuje vizuální citace grafických prvků z knihy ve třech různých vydáních románu: v anglickém vydání z roku 1793 a ve dvou českých úpravách z let 1968 a 1985. Listy jsou instalované na pracovní stoly pokryté barevnými plochami v barvách hexachrome, jež jsou rozšířeny o fialový odstín (violet). Kombinace sedmi barev představuje možnosti tištěné barevné škály reprodukcí, která měla na přelomu tisíciletí rozšířit tiskový gamut. Tato technologie se však širšího uplatnění nikdy nedočkala a postupně se od ní upustilo.
AAAAA4 („A4“) Axiom Please
Axiom Please je série skleněných panelů ve formátech 80 × 100 cm a 43 × 54 cm zabývající se vztahem mezi jazykem a prostorem, v němž existuje a je zobrazován text. Pracuje s textovými fragmenty z různých zdrojů a sleduje jazyk jako materiál kontaminovaný významovými asociacemi. Dílo zkoumá možnosti jazyka v kultuře přesycené informacemi, v níž se slova částečně odpoutávají od své funkce sdělení a mají možnost existovat jako abstraktní objekty mimo svůj původní význam. Cílem není jasná definice, ale vytvoření prostoru pro reflexi vlastní interpretace.
Ian Mikyska Reprodukce, replika, kopie
V popředí hudební performance stojí viola da gamba, historický nástroj, respektive replika francouzského barokního modelu Bertrand. Její akustický zvuk rezonuje prostorem Galerie Kurzor v kontrastu s elektronicky zpracovaným signálem a smyčkami – kopiemi času ve zvuku. Výsledkem je setkání replik a kopií v přítomném okamžiku a v koncentraci na zvuk.
Zbyněk Baladrán je vizuální umělec, kurátor a architekt výstav. Věnuje se rozporům současného světa a možnostem, jak jim rozumět pomocí umění a umělecké praxe. V roce 2001 spoluzaložil Display – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi, kde pracuje jako kurátor a organizátor.
Hana Buddeus je historička umění. Zabývá se dějinami fotografie ve vztahu k dějinám umění. Jako kurátorka a editorka úzce spolupracovala s Fotograf Zone. Od roku 2016 pracuje v Ústavu dějin umění AV ČR v oddělení 19.–21. století, v současnosti je vědeckou pracovnicí v projektu „Matrix fotomechanických reprodukcí: Dějiny vzdáleného přístupu k umění“.
Meghan Forbes je autorka, překladatelka, kurátorka a zahradnice. Dlouhodobě se věnuje kulturním dějinám střední Evropy a experimentálním formám zprostředkování umění. V nedávné době se kurátorsky podílela na výstavním projektu Lucia Moholy: Exposures (2024) a vydala publikaci Technologie pro revoluci: Česká avantgarda v tisku (2025), v níž zkoumá vztah mezi technologií a uměleckou avantgardou.