Výstava se pohybuje na hranici umění a žurnalistiky. Je stejně politickým aktivismem jako čistě poetickým apelem na zachování vztahu k divoké, nedotčené přírodě. Skrze výstupy rešerše provedené na lesnické škole upozorňuje na stereotypy našeho myšlení a jeho záměrem je vyvolání debaty o vztahu lesa a kapitalismu.
Claudiu Cobilanschi si ze své novinářské praxe přivlastňuje způsob agitace a jako umělec překračuje hranici média a předestírá divákovi celost a komplexitu problému ve vztahu k sobě samému jako k člověku. Jeho práce tak zůstává velmi osobním a ve svém charakteru až fyzickým aktivismem za utopický svět, který nemůže být dosažen. Rozvíjí debatu o socio-politických problémech, jeho hlavním tématem a středem zájmu je vztah přírody a kapitalismu.